Básník a šéfredaktor čtrnáctideníku Tvar Lubor Kasal (1958) patří v české současné poezii k renomovaným autorům, jejichž rukopis je v dobrém slova smyslu předvídatelný. Snad k jedinému výraznějšímu posunu došlo v jeho poetice počínaje sbírkou Bláznův dům z roku 2004, kdy ubylo výrazného flagelanství a přibylo jakéhosi kazatelsky hravého znechucení vůči okolní realitě. Proto nepřekvapí, že také v Kasalově poslední sbírce Dvanáct s podtitulem Pocta Alexandru Blokovi, narazíme na poetiku mnohoslovného šklebu. A přece - jako by v téhle poémě, odkazující na Blokovu slavnou poému o dvanácti rudoarmějcích, Kasal už jen koncentrovaně vyštěkával satiricko-bulvární debilitu dneška, onen závratný humus, jímž je část dnešní současné reality hnojena.
První kapitola Kasalovy skladby Dvanáct
V Blokově poémě Dvanáct se rudoarmějci apoštolsky přes krvelačný revoluční zmar upínají k příchodu nové víry. A ta se nakonec skutečně objeví v podobě Krista. Kasalovou poémou místo rudoarmějců kráčejí k novým zítřkům už jen turisté. V tomto smyslu jde o koncepčně vtipný nápad, o anekdoticky běsnou představu prázdného bludiště. O angažovanou a zábavně dusivou poezii. Místo rudoarmějců turisti v lunaparku, místo Ježíše prázdno v české krajině s nafukovacími hrady z plastu. Takové je ve zkratce poselství Kasalovy poslední sbírky. A jinak?
O knizeLubor Kasal: Dvanáct Pocta Alexandru Blokovi. 
|
Jinak v autorově novince najdeme všechny zmíněné atributy jeho poetického šklebu: drsnost, buranství, břitký humor, satira, vypečené naivismy. Vše chytré, splavné, jazykově hutné. Lyrické štěky, které básník propůjčuje anonymnímu davu turistů, znějí věrohodně. Jenže právě v tom tkví nejspíš slabost celé poémy. Věrohodnost výkřiků je totiž natolik útočná, že svítí jako billboardy u dálnice. Smyslovost básnických obrazů je natolik pažravá a titulky z Blesku připomínající, až postupně otupí čtenářovu mysl. Byl tohle autorův záměr? Pokud ano, pak je to na Kasalovu poezii málo, přestože se člověk pobaví vlastně už jen tím kroužkem nad tím „u“ s kroužkem ve slově kultůra.
Nadto a přesto: ta sbírka je chladná. Chladná jako řez pragmatického chirurga. Jasně, bylo by tupé očekávat v takto koncipované sbírce cosi jako metafyziku či odskok jinam. Ale jak vystihuje ilustrátor sbírky a spisovatel Ivan Matoušek na záložce knihy, je to poezie viděná: „bez žádaných růžových brýlí“. Matoušek sbírku doprovodil kresbou veselých pilulek, což kongeniálně smysl textu doprovází. Současně se ale ve své krátké anonci neubránil tomu nejsměšnějšímu slovnímu klišé: „růžové brýle“. A taková je vlastně celá agresivní poéma. Čitelná právě pro ty absentující růžové brýle! Čitelná jako mrtvolka moučného červa na rohlíku supermarketu Albert.
Básník Lubor Kasal
A jsme u toho. Ona doslovnost je něčím, co je mi na sbírce protivné. Satirická doslovnost hnusné prázdnoty. Hu! Čechy mizerné, Čechy bez Boha! Hu! A co dál? Básník Lubor Kasal došel v dobré vůli k nafukovacímu hradu své vlastní poetiky. Zkrátka a dobře: v masce zlého Satyra to Kasal světu natírá! Jenže tentokrát jako by byl bohužel jaksi chytřejší než samotná jeho poéma.
Otevření druhé kapitoly Kasalovy sbírky Dvanáct s ilustrací Ivana Matouška
Druhá kapitola Kasalovy skladby Dvanáct
