Do jaké doby v minulosti lze slavení Velikonoc na Vysočině vystopovat?
Slavení velikonočních svátků má opravdu dlouhou historii a tradici. Nejbohatší písemné doklady o slavení těchto svátků jsou sice z devatenáctého a dvacátého století, ale lze je zpětně vysledovat až do středověku. V některých momentech lze hovořit o vlivu i z doby předkřesťanské. Navazovaly na židovský svátek pesach, který byl památkou na vysvobození Židů ze zajetí v Egyptě. Pro křesťany byly ale Velikonoce vždy příležitostí k oslavě umučení a vzkříšení Krista, a snažili se proto o přísné oddělení od židovské tradice.
Byly postaveny na nějakém náboženském základě, nebo vycházejí spíš z lidových zvyklostí?
Na velikonoční svátky lze v podstatě nahlížet ze dvou úhlů: z pohledu náboženské tradice již zmiňované u Židů a křesťanů a dále pak z pohledu lidového pojetí, opředeného řadou pověr a zvyků, které sahají až do pohanské doby - oslavy slunovratu, ochrana zdraví a úrody, nebo odvrácení škodlivého vlivu zlých sil. Do oblasti lidového pojetí spadá i například pomlázka a veselí, spojené s Červeným pondělkem.
Jaké byly dříve typické slavnosti jara na Vysočině, co symbolizovaly?
Nejčastěji, a stejně tak tomu bylo i na Vysočině, docházelo k mísení obou těchto vlivů. Postní období začínalo Popeleční středou, trvalo celých čtyřicet dní a končilo Božím hodem velikonočním. Před samotnými Velikonocemi předcházelo tedy šest nedělí, naplněných různými obyčeji a praktikami jako je vítání jara, vynášení Morany, chození s lítem, vaření typických pokrmů, či svěcení kočiček. Následoval vlastní svatý pašijový týden, spojovaný s již zmíněnou křesťanskou tradicí.
Z dávných zvyků lze připomenout hrkání mládeže místo zvonění zvonů při obchůzkách vesnicí od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty, chození s proutkem po koledě na Zelený čtvrtek, věštění na Velký pátek, které mělo odhalit roušku budoucna, svěcení ohně a pokrmů na Bílou sobotu. Bývaly také okázalé sobotní oslavy vzkříšení Krista, často s procesím a v neposlední řadě i vlastní pomlázka na Červené pondělí se spoustou her s vykoledovanými vejci - koulení vajíček, sekání mincí do vajec nebo házení vejci přes střechu.
Jak vnímáte podobu Velikonoc v současnosti?
Řada zvyků vymizela - umývání v potoce, sypání cestiček milenců, požívání určitých jídel, domácí a hospodářské zvyky - pro mnohé přestaly existovat vhodné podmínky: zrušení soukromého hospodaření, přesuny obyvatel do měst, vliv moderního způsobu života, ztráta víry a podobně. Pro řadu lidí se dnes Velikonoce staly především symbolem příchodu jarního období, několika dnů volna a příležitostí k vzájemným návštěvám a neobvyklému povyražení v den Červeného pondělí. Pro křesťany však tyto svátky zůstaly a zůstávají i v současnosti nejvýznamnějšími dny v roce.
Má v tomto směru etnograf na Vysočině ještě co zkoumat?
Muzeum Vysočiny má snahu jakoukoli podobu velikonočních svátků na Vysočině dokumentovat. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let proběhl hlubší výzkum této oblasti dotazníkovou formou i přímo v terénu a bylo zjištěno stále ještě mnoho zajímavého. Vždyť i různé moderním způsobem zdobené kraslice, nové způsoby pletení pomlázek, novodobé velikonoční dekorace a výzdoba i vlastní průběh pondělních obchůzek svědčí o způsobu myšlení dnešních lidí a jsou dokladem současného životního stylu.
Kolik je na Jihlavsku míst, kde se ještě tradiční Velikonoce udržely?
Jde především o oblasti se silným náboženským smýšlením: oblasti Novo a Staroříšska, Telčska a Polenska a v oblastech s původně českým obyvatelstvem. V místech bývalého jazykového ostrova, tedy v obcích po válce osídlených obyvatelstvem z různých míst došlo k mísení jednotlivých zvyků, tak jak si je lidé přinesli ze svého původního prostředí. Nebo tam zanikly zvyky úplně.
Předpokládáte, že velikonoční svátky ještě v budoucnu projdou nějakou proměnou, nebo se spíše stanou dalším z řady takřka zapomenutých svátků?
Stejně tak jako Vánoce je není možné nechat upadnout v zapomnění. Jsou a budou součástí našeho života. Do jaké míry budou prožívány, záleží na řadě okolností, jako jsou rodinné tradice, religiozita, prostředí. V neposlední řadě i na tom, do jaké míry se lidé jimi budou sami zabývat. Zda jim postačí pouze každoroční přivítání jara, nebo v nich budou hledat odpověď na složitější a hlubší otázky života, nutící k zamyšlení o smyslu oběti, přinesené lidstvu Kristem.
