Izrael byl dlouhá léta vedle Spojených států amerických jedním z mála států světa, které se skutečně staraly o své občany v zahraničí, když se dostali do nesnází. A jako jediný stát na světě se Izrael - v mých očích obdivuhodně - staral o fyzickou likvidaci lidí, kteří se dopustili zločinů na občanech Izraele a skrývali se mimo dosah izraelské justice.
Izraelská instituce zajišťující tyto delikátní úkoly se jmenuje Ha-Mosad le modi'in ule tafkidim mejuhadim, což v překladu znamená Institut pro výzvědné a speciální úkoly. Únos nacistického zločince Adolfa Eichmana z Argentiny v roce 1960 doživotně zkazil klidný spánek všem uprchlým nacistickým zločincům, ať se skrývali kdekoliv. Eichman byl totiž později v Izraeli popraven.
Tato dlouhá léta aplikovaná politika byla obdivuhodná, tentokrát se však zdá, že to izraelské úřady poněkud přehnaly. Je samozřejmě možné vydat dvě stě těl zabijáků Hizballáhu za dvě těla židovských vojáků, tahle počty jsou v podstatě symbolické a krev z nich už vytekla. Předat však za mrtvá těla živé vrahy je nepřijatelné. Samozřejmě nejsem proti tomu, aby Izrael konkrétně Kuntara vydal zpět do vlasti. Měl ho však - a jeho další čtyři kolegy také - předat ve stejném balení, v jakém se vrátili domů izraelští vojáci. V rakvích.
