"Věřili jste té zprávě?" ptám se jeho syna.
Hořce se usměje. "Ani vteřinu! Ani vteřinu jsme tomu nevěřili," říká. Podivná smrt Rostislava Sochorce ve zvláštním oddělení brněnské psychiatrické léčebny dodnes nebyla vyšetřena.
Sedlák a politik
Na počátku roku 1948 udělal Rostislav Sochorec chybu. Už před únorem totiž bylo zřejmé, kam se Československo řítí a co se asi bude v zemi dít. "Moje babička proto přesvědčovala otce, aby odešel do zahraničí," vzpomíná dnes jeho sedmasedmdesátiletý syn. "On ale řekl: Maminko, naše lidi neopustím. Já s nimi musím zůstat. Tak zůstal. Na hřbitově," říká Sochorec mladší.
V únoru 1948 bylo Rostislavu Sochorcovi osmačtyřicet. Byl zemědělským inženýrem, hospodařil na statku na jižní Moravě a byl členem lidové strany. Za války byla na jeho majetek uvalena nucená správa, po válce se pustil do politiky. A docela úspěšně: do roku 1947 byl poslancem a později působil jako místopředseda Zemského národního výboru v Brně.
Jenže komunisté o něm už vědí. Mají totiž náskok a dobré informace. Dopředu si vypracovali seznam "nebezpečných" osobností, které je potřeba zatknout. Na seznamu je kromě Sochorce například jeho stranický kolega a novinář Pavel Tigrid. Ostatně s ním se dobře zná, protože oba jsou členy mladšího a také odvážnějšího lidoveckého křídla.
"Vím, že on a další politici byli sledováni už několik měsíců před Únorem," popisuje jeho syn, kterému tehdy bylo šestnáct. "Jezdil jsem tehdy s ním v sobotu a neděli, protože on se tyto dny účastnil různých veřejných setkání. Pak jsem se dozvěděl, že jeho řidič na něho psal udání," popisuje Sochorec mladší.
"Ten šofér byl tehdy zaměstnancem zemského národního výboru a choval se docela normálně, nikdy bych do něj neřekl, že plní takové úkoly," dodává.
Zatýkání politických protivníků přijde ještě před samotným pučem, ve dnech po 20. únoru 1948. Zatímco Tigrid unikne, protože je na služební cestě v Německu, Sochorec je zatčen v Praze. Odvedou ho přímo ze zasedání Jednotného svazu českých zemědělců. Stalo se to 23. února 1948.
Už se nevrátí. Zástěrkou byla údajná zpronevěra
Otec rodiny je sice už v poutech, ale doma o tom ještě nic nevědí. Až když přijdou podivní muži v kožených kabátech udělat domovní prohlídku, je jasné, že je zle. "Přijel jsem domů a bylo tam několik mužů, kteří prohledávali celý dům, v knihovně brali jednu knihu za druhou a cosi hledali. Neřekli, proč tam jsou," vzpomíná Sochorec mladší.
Jeho maminka tehdy začala svého manžela hledat. Zjistila, že je už ve vazbě v Bartolomějské ulici v Praze. Jede za ním. Pojede tak ještě vícekrát, doveze mu šaty na převlečení. Ale příliš o tom nemluví.
Teprve o hodně později to prozradí svým dětem: "Až po letech nám řekla, že ty šaty byly zakrvavené," popisuje Sochorec mladší. Mezitím jeho otce obvinili z údajné zpronevěry deseti milionů korun při národní správě bývalého cukrovaru v Břeclavi. Byla to jen zástěrka.
"Z dokumentů vyplývá, že byl označen za osobu nepřátelskou režimu," připomíná Pavel Bret, ředitel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, jehož pracovníci případ zkoumali po roce 1990.
Sochorec je předveden před soudce a trvá na své nevině. Marně. Na svobodu jej nepustí, ale protože jeho příbuzní upozorňují, že trpí depresemi, skončí v Psychiatrické léčebně v Brně-Černovicích. Ve střežené části. Bude to jeho poslední známá adresa.
Osudná léčebna
Jak to přesně bylo, už nikdy nikdo nezjistí. V knize přijatých pacientů je uvedeno datum úmrtí: 13. května 1948. Sochorec byl prý toho dne nalezen oběšený na mokrém ručníku. Jeho manželce to přišel osobně říct vyšetřovatel. Ona to pak musela oznámit svým čtyřem dětem. "Zavolala si nás a řekla: Tatínek je mrtvý," popisuje Sochorec mladší.
Mrtvého otce pošlou pozůstalým zatlučeného v rakvi. Pohřeb se koná ve Starém Městě u Uherského Hradiště, odkud Sochorcova rodina pochází. Dva kilometry dlouhý průvod se změnil v manifestaci proti komunistickému puči. Mrtvému ale život nevrátí a živí mají jiné problémy.
"Do té doby jsem prožíval dětství, věděl jsem, že za mnou stojí rodiče. Já si tehdy uvědomil, že jde o život," říká Sochorec mladší. Nejdříve jim budou zabaveny pozemky, později i statek.
Budoucnost dětí vypadá chmurně. Rostislav Sochorec mladší má zakázané studium na vysokých školách, jeho starší sestru z vysoké školy pro jistotu vyhodili, když šla k obhajobě diplomové práce... Vítězný únor těžce dolehl na celou rodinu.
Ta se přesto snaží najít pachatele a vyšetřit podivné úmrtí. Poprvé v roce 1968, později po pádu komunismu. Narazí však na důkladně zametené stopy.
Skartováno!
Nejdále se dostali vyšetřovatelé v roce 1992. "Pátralo se v archivech a byly vyslechnuty jediné dvě žijící osoby, tehdejší zřízenci. Ti si vzpomínali, že tam byli nějací lidé v bílých pláštích, ale nebyli to zaměstnanci léčebny," popisuje Bret.
Při vyšetřování se objevila řada nesrovnalostí. Nebyly zrovna malé. Například v cele, kde se Sochorec údajně oběsil na mokrém ručníku, nebyla voda a ručníky tam vězni neměli k dispozici.
Nejasný je i pitevní protokol. A všechny další důležité dokumenty chybějí. Byly skartovány. Dokonce i soudní spis a zdravotní dokumentace. "Přetrvává podezření, že sebevražda je nevěrohodná," říká ředitel Bret. Možnost, že by se podařilo případ objasnit v budoucnosti, nepovažuje za pravděpodobnou.
"Museli bychom se spolehnout jen na štěstí či revizi archivů. Může se totiž najít něco v jiném archivním materiálu," vysvětluje. Neobjasněná smrt politika Sochorce je ovšem jen jedna z mnoha tragédií, které přišly po komunistickém puči.
