Závěry ze summitu se snaží uklidnit kandidátské země tvrzeními, že budou-li se nadále usilovně připravovat na členství v EU, "měla by cestovní mapa připraveným kandidátům zajistit ukončení vyjednávání na konci roku 2002" a umožnit jim jako členským zemím účast na volbách do Evropského parlamentu. Cíl švédského předsednictví, poskytnout orientační datum vstupu kandidátským zemím, se překvapivě stal součástí závazných závěrů předsednictví. Přes odpor SRN a Francie, které se bály stanovit pevné datum vstupu, aby v přípravách zaostávající Polsko nevypadlo z první vlny, se nakonec podařilo vyslat kandidátským zemím konkrétní časový signál.
Nelze s jistotou tvrdit, že výsledek irského referenda rozšíření neodloží. Irský premiér Bertie Ahern v Göteborgu neposkytl přesvědčivé vysvětlení, proč referendum skončilo takovým fiaskem. Podle něj je jeho příčinou oddělení institucí EU od obyvatelstva, uzavřenost jejich jednání a nedostatečná demokratičnost rozhodování v Unii. Premiérovo vymlouvání a bezradnost byly jeho politickými kolegy na summitu přijaty jen proto, že by v tuto chvíli ostrá kritika Irska stávající krizi jen prohloubila. Ze zdrženlivosti státníků lze ale usuzovat, že Evropa stojí před vážným problémem. Irsko dostalo premiérem požadovaný "čas k přemýšlení". Ale objektivně vzato, čas chybí. Irsko podle premiéra Aherna povede "systematickou a intenzivní debatu o Unii a jejím budoucím směřování". Ta bude trvat přinejmenším do poloviny příštího roku, kdy Irové volí nový parlament. Do té doby, jak zaznělo z kruhu irské delegace, premiér Ahern nemá rozhodně zájem na tom, nechat irské občany znovu hlasovat o Smlouvě z Nice. S nepopulárními tématy se dají jen stěží vyhrát volby.
Někteří z evropských státníků se během summitu vyjadřovali k důvodům negativního výsledku irského referenda. Wolfgang Schüssel nepřímo kritizoval Evropský parlament za jeho odmítání Smlouvy bezprostředně po jejím vyjednání v prosinci minulého roku. Stejně tak podle něj nebylo správné míchat se z bruselské úrovně do úspěšné hospodářské politiky Irska. Ke kritikům se přidal také španělský ministerský předseda José Maria Aznar. Německo podle něj nemělo požadovat urychlenou reformu Smlouvy z Nice bezprostředně po jejím přijetí. Účastníci summitu se však shodli, že odmítnutí nicejské smlouvy je čistě irským problémem, který rozšíření EU neovlivní.
Na ratifikaci Smlouvy má ale patnáct členských zemí pouze omezený čas, a to do konce roku 2002. Jinak nebudou splněny institucionální předpoklady pro rozšíření EU. Unie, která nebude k 1. lednu 2003 připravena přijmout nové země, poruší dané slovo. Ale co když Irsko setrvá u svého ne? A co když ukázalo svým odmítavým verdiktem cestu dalším zemím? O těchto alternativách dnes v EU raději nikdo nepřemýšlí. Ještě před týdnem si ale také jen málokdo připouštěl, že země tak přátelsky nakloněná evropské integraci souhlas s plánovaným vývojem odepře. Snad dojde na slova Jeanna Monneta, který tvrdil, že "Evropa je množina řešení, které našla na cestě ze svých krizí".
- pondělí 18. června 2001
