Osmdesátiletý muž bydlí v řadové zástavbě ve Veselí v Budějovické ulici. "Nikdy to nebyl standardní občan, do současného stavu se ale dostal po smrti manželky, někdy před deseti lety," říká vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví ve Veselí nad Lužnicí Pavla Mylerová.
Právě ona se o osamělého podivína stará nejvíc. Poté, co byl částečně zbaven svéprávnosti, se stala jeho opatrovnicí. "Navštěvuji ho třikrát týdně. Společně s kolegyněmi mu zajišťujeme nákupy, obědy a staráme se o pořádek. Každý týden vynášíme odpadky, aby v domě znovu nevznikla skládka," vysvětluje Mylerová.
Stav muže z Budějovické je momentálně lepší i díky lékařské péči. Třikrát týdně dostává uklidňující injekci. "Dřív jsme měsíčně měli odpadků na kontejner, nyní to vychází tak na dva pytle," dodává sociální pracovnice Mylerová.
Situace s přibližně šedesátiletým mužem, jehož dům stojí nedaleko kulturního domu, je poněkud složitější. "Nikdo se k němu nedostane. Ve svém domě se doslova zabarikádoval před světem a s nikým nekomunikuje. Navíc je docela agresivní," vysvětluje strážník městské policie Radoslav Virt.
Na rozdíl od 'kolegy' z Budějovické ulice není tento muž zbaven svéprávnosti, město na něj proto nemá žádné páky.
"Někdy před rokem byl v domě požár, při němž uhořela mužova sestra, on pak skončil v nemocnici. Než se vrátil, dům jsme zbavili největších odpadků, nyní je ale, bohužel, opět vše při starém. A násilím k němu nemůžeme," krčí bezmocně rameny starosta Jaroslav Novák.
