V obci celý pátek není k hnutí. Projít se po ulici znamená obalit boty bahnem. Všude stojí těžké šestikolové vojenské tatry a vjezd do obce hlídají policisté. Vlna spláchla vesnici pouhý den předtím.
Záplavy očima fotoreportérů MF DNESPodívejte se na nejlepší fotografie červnové povodně |
Teď už řeka Odra na první pohled ani není vidět. Jeden ze zatopených Jan Kašný nám musí ukázat, kudy vlastně teče. "Už jsem tu zažil druhou povodeň, ale v roce 1997 sahala voda jen po základy," vzpomíná Kašný. Ve čtvrtek hladina vystoupala lidem nad hlavy.
Co dům, to hromada vyneseného nábytku přede dveřmi a dramatický příběh o boji o život.
Alena Onderková, která má stavení na druhém břehu, ukazuje na špalíky palivového dříví, které čekaly za chalupou na zimu. Když se přihnala jesenická tsunami, otevřel její manžel okno, aby utekli, a dovnitř vletěl proud vody s naštípaným dřívím. Paní Onderková popadla kabelku s doklady a nestíhala kličkovat mezi špalíky.
Příběh Onderkových je ještě na místní poměry optimistický, protože dům používají jen na víkendy. Mohou kdykoli odjet do Ostravy do suchého bytu.
Amplion se rozezní znovu: "Upozorňujeme občany postižené živelní katastrofou, že se mohou přihlásit na obecním úřadě..." Zbytek hlášení zanikne v rachotu nákladní tatry.
Kolem amplionu procházejí dva vojáci. "Máte nějaká zvířata v domě?" ptají se hloučku důchodkyň. Není čas na emoce. Odpoledne chodí obyvatelé vyplňovat na obecní úřad žádosti o finanční pomoc.
V Jeseníku nad Odrou žije i chovatelka koní. I ona se slzami v očích vyplňuje formulář. Přišla o pět zvířat ze sedmi. Jeden kůň je zraněný a poslední se pase, za ním se smutně tyčí zříceniny domu. Nikdo na něj nemá čas.
V Jeseníku je až hrozivě zřetelná hranice, kam povodeň dosáhla. Pouhých pár metrů svahu od sebe dělí lidi, kterým se vůbec nic nepřihodilo, a ty, kteří najednou nemají nic. V horní čtvrti u kostela dál pobíhá drůbež a v zahradě domu se rozverně točí lopatky miniaturního větrného mlýna.
