Mnozí lékaři říkají: Nemáme to rádi. "Dostávám pozornosti často, ale neberu je rád," říká Jan Bělohlávek, kardiolog z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Známý chirurg Pavel Pafko zase líčí, jak od něj jeho manželka přebírá zakoupenou kytici se slovy: Kdo ti ji dal?
Lidé mívají podle lékařů pocit, že kdyby nic nedali, nebyli by snad dobře ošetřeni. Posiluje je v tom povědomí, že doktoři mají nízké platy. Někdy jako "všimné" putují i obálky. Pacienti se snaží koupit si výhody, jež si v dnešním systému legálně koupit nemohou.
Ředitelé nemocnic o prebendách mnohdy valný přehled nemají. "Ony se ještě dávají flašky? Myslím, že už to dávno skončilo," prohlásil ředitel Fakultní nemocnice v Praze-Motole Miloslav Ludvík.
Kdybyste se neurazil, pane doktore...
Bonboniéry, lahev kvalitního vína či něčeho tvrdšího. Někdy i všimné v obálce. Pacienti obdarovávají své lékaře za to, že se jim věnovali, případně - aby se jim věnovali.
V podstrkávání lékařům jsme mistři. Třetina lidí si přitom podle průzkumů veřejného mínění myslí, že už lahev je úplatek. Někteří lékaři pozornosti očekávají, mnoha jiným však lezou na nervy a považují to za nedůstojné.
V jedné okresní nemocnici na Moravě to došlo tak daleko, že lékaři nosí kvanta bonboniér majitelce nedalekého obchodu a ta je pak prodává. "Jsou už zoufalí, protože je prostě nedokážou zkonzumovat," říká její účetní. A těch komických situací okolo! Co asi pan doktor rád? Kde a jak mu to předat, aby s tím neměl problém? A pak ono nenápadné: Kdybyste se neurazil, pane doktore...
Kdo ti dal tu kytku?
"Rozlišuji mezi tím, co je úplatek, a co dar, kdy se chce pacient revanšovat - tomu se striktně nebráním. Byl jsem ale právníky upozorněn, že i dar může být považován za úplatek, protože pacient si vás může zavazovat k nějakým výhodám do budoucna," obává se známý chirurg, profesor Pavel Pafko, který se netají tím, že jej pacienti chtějí často zahrnovat dary.
"I květina za tři stovky je finanční hodnota, protože ji mohu dát manželce a nekupovat vlastní. Žena se mě už také ve dveřích ptá: Kdo ti ji dal? A mě to někdy mrzí, protože jsem ji zrovna koupil."
Zákonům drobné pozornosti jako projev vděku nevadí. "Přichází-li vděčný pacient lékaři poděkovat za jeho dobrou péči a přináší mu dar, například lahev alkoholu, není na tom nic protiprávního ani neetického," říká právník Jan Mach specializující se na medicínské právo. "Doporučuji ovšem přijmout takový dar raději až po výkonu, například po operaci, než před ním."
Kolik bylo v obálce?
Podle Petra Příhody, který vyučuje etiku v medicíně, je těžké stanovit hranici, co je v pořádku a co už ne. "Někdy je to od pacienta projev osobní vděčnosti, někdy snaha naklonit si mocné božstvo, ale někdy snaha manipulovat lékařem, až se třeba člověk příště bude chtít hodit marod. Čím blíže k posledně uvedenému, tím samozřejmě korupční prvek houstne," říká.
A někdy se v soukromí ordinace předává drahý obraz či přímo peníze v obálce. "Odmítl jsem takových obálek desítky. Kolik peněz v nich bylo, nevím, odhaduji od pětistovky po několik tisíc," líčí kardiolog z Všeobecné fakultní nemocnice Jan Bělohlávek.
Za co? "Lidé zřejmě chtěli vyjádřit vděk, možná i to, že s nimi člověk vůbec mluví. Možná si mysleli, že bez peněz by ani nebyli dobře ošetřeni. Řekl jsem, že peníze neberu. A že pokud na nich trvají, skončím s péčí o pacienta. Peníze jsou demoralizující pro obě strany. Ostatní dary a pozornosti ale dostáváme od pacientů často - a ty většinou přijímáme. Drahý alkohol, kávu, sladkosti. Osobně tyto dary neberu rád. Ale je složité odmítnout," dodává Bělohlávek. Lidé prý bývají rozmrzelí. "Jedna pacientka mi řekla: Doktor si nevezme nic od těch, které už odepsal," líčí Pafko.
Služba navíc? Jen tajně
Dary pro pana doktora, to je takový český folklór. Důvody jsou dva. Prvním je všeobecné povědomí lidí o tom, že doktoři jsou špatně placeni. "Také občas dostanu od klienta flašku, ale asi méně často než lékař," říká právník Jan Mach.
"Prostě proto, že cena mé práce je sama o sobě pro klienta natolik finančně náročná, že nemá potřebu dávat mi odměnu ještě jinou formou. Dokud ale bude pro pacienta u lékaře vše zadarmo a platy lékařů budou řádově nižší než v zemích Evropské unie, budou asi mít občas někteří pacienti pocit, že by panu doktorovi svou vděčnost a sympatii měli dát nějak najevo - například aspoň tou flaškou," podotýká.
"V Americe se s ničím takovým nesetkáte," potvrzuje kardiolog Bělohlávek. A jak říká profesor Pafko: "Byli jsme rok s kolegou v Německu a za celou dobu nám tam jen jednou kdosi přinesl basu piv. A to jen proto, že jsme Češi."
Ale nejde jen o vděk. Druhým důvodem, proč si lékaře předcházet, je skutečnost, že si dnes pacienti nemohou ve státních nemocnicích připlatit, chtějí-li od lékaře něco navíc. Zatímco bílou plombu si běžně platíme, když nám není dobrý amalgam (všimněme si, že "všimné" pro zubaře je výjimkou), u kloubních protéz či očních čoček se to nesmí.
Stejně tak si člověk nesmí zaplatit za to, že chce operaci od pana primáře. Aby bylo jasno: nemůže za to zaplatit oficiálně. Když si v Praze dohodnete s porodníkem, že vám přijede k porodu, a bude vám tedy 24 hodin k dispozici na mobilu, zaplatíte za to - podle toho, co se říká mezi lidmi - několik tisíc. Pokud to pro vás neudělá ze známosti.
Otevřeněji o tom mluví Jan Šula ze soukromé kliniky International Medical Services: "Když si pacient ve státní nemocnici řekne - Za měsíc chci operaci od vás, k tomu sólo pokoj a tři vaše návštěvy denně může ho to bokem stát několik desítek tisíc. A pět set až tisíc korun zaplatí za to, že jej lékař vezme po pracovní době, aby pacient nemusel čekat, a bude znát jeho případ."
Doktor Šula tvrdí, že tohle není žádný úplatek, ale platba za službu navíc. Jenže neoficiální, a tedy obvykle nezdaněná. "Myslím, že v šedé ekonomice ve zdravotnictví by se dvě miliardy našly," odhaduje Šula. A má to ještě jeden háček: když jdou peníze takzvaně z ručky do ručky, nemá pacient záruku, že lékař pak službu skutečně vykoná.
Snadným řešením je podle Šuly zavést komerční připojištění a za luxus legálně platit. Profesor Pafko přiznává: "Jsou lidé, kteří vydělávají velké peníze, a když onemocní a nemají oficiálně možnost koupit si nějakou výhodu, protože se to nesmí, vezmou obálku a pod stolem ji někomu vsunou. Je to trapné pro obě strany, jen stát se tváří, že nic takového není. Na Západě jsou vztahy jasné: pacient smí zvolit, kdy, kde a kým bude operován. A za to legálně zaplatí."
Všimné za všimnutí
Důvod pozorností pro lékaře však může být i mnohem prozaičtější. Jak říká rehabilitační lékař Jan Hnízdil: "Všimné je od slova všímati si. Když jsem začal se svými pacienty o jejich problémech obsáhle mluvit, pozornosti zmizely. Pacient už prostě necítil potřebu si mou důvěru kupovat."
Etik Příhoda doplňuje: "Technicky dnes medicína nabízí téměř vše, ale je to současně takový neosobní podnik. V Praze v Motole se ztratíte jak v čínském městě, a když jste frustrován nemocí, potřebujete získat úsměv lékaře o to víc."
