Prezident Klaus je rychlý, ale Italům to kdovíproč trvá. Uběhne skoro deset minut, než je možné vyjít z letadla.
Vicekancléř Petr Hájek mezitím vtipkuje na adresu novinářů, kteří vzali příliš vážně protokolární instrukce z Hradu důležité pro vstup do papežova sídla a tmavé obleky sladili i s tmavou kravatou. Vypadáme jako když letíme na pohřeb, usmívá se Hájek.
S výstupem na italskou půdu začíná závod s časem - prezidentský pár a delegace si posedá do přistavěných limuzín, novináři do mikrobusu a ujíždíme směr věčné město. Úkolem řidiče bude po celý den následovat autokolonu, jindy ji zase předjet, abychom na místě byli v předstihu a fotografové a kameramani měli čas se přichystat na uvítací ceremonie.
Jak papež přijal českou delegaci
Jak se uznávaný ekonom setkal s chudým mnichem - čtěte zde |
Tato silnice je tu už docela dlouho, vtipkuje diplomat Karel Peroutka, který nás provází, když skáčeme po dlážděné silnici z dob Římanů.
Spěch ve Vatikánu
Naše cesta do Vatikánu připomíná bojový úkol. Podle rozpisu máme čas naplánovaný téměř po pětiminutových intervalech. Slavné svatopetrské náměstí vidím asi šest minut - minutu z mikrobusu při cestě tam a pět minut na cestě zpět, kdy zde proběhne prezidentův brífing s novináři. Na rozhlížení se není čas.
Apoštolský palác je úchvatný a ze zdí dýchá genius loci, ale kolem sálů s Rafaelovými obrazy téměř běžíme. V jednom z nich musíme stihnout procházející prezidentský pár s delegací, polotajnou spojovací chodbou si pak krátíme cestu mezi palácovými křídly, abychom se o pár vteřin později vynořili v jiném předsálí, kde dojde k setkání hlav obou států.
Papež a prezident se poté odebrali do papežské knihovny. My čekáme v malé místnosti, než uběhne čas vymezený na audienci.
Jak se zdraví papež?
"Tady si odložte, abyste měli prázdné ruce, až se budete s papežem zdravit." Když to sestra Giovanna, která nás palácem provází, mezi řečí pronesla, zprvu jsem jí nevěřil. Proč by se papež zdravil s novinářským doprovodem? Jeptiška ale trvá na tom, že se tak může stát.
Horečně přemýšlím, jak papeže oslovit. Vaše Svatosti? Vaše Excelence? Eminence? "Svatý otče," vysvobozuje mne Giovanna. Domýšlím zbytek slov, která chci prvnímu z katolíků říci.
Dvacetiminutová audience skončila, vcházíme do knihovny, kde si právě papež s prezidentem předávají dary. Prezidentský pár dostal starožitný stojan na misál a bronzovou pamětní medaili s Benediktovou podobiznou. Hostitel byl obdarován tradičním českým sklem.
Poté si svatý otec třese rukou s prezidentskou delegací. Každý na to jde jinak. Někdo se mírně ukloní, jiný obyčejně podá ruku, vicekancléř Hájek políbí papežův prsten, protokolem protřelý Jindřich Forejt poklekne až na zem.
"To jsem minule nezažil"
Přichází řada na nás. Jsem mírně nervózní. Podat ruku papeži v jeho vlastní pracovně - to není jako pohladit pokrokového Obamu. Uplatnil jsem oslovení doporučené sestrou Giovannou, vyšperkoval ho vlastními slovy a na závěr popřál papeži Boží požehnání. Jeho Svatost se na mne zkoumavě podívala, jiní totiž o požehnání spíše žádají. Ale Benedikt zaváhá jen na chvilku - a odpovídá podobně.
Za osm euro si pak mohu na stránkách vatikánské tiskové agentury objednat svou digitální fotografii ze setkání s papežem, dozvíme se později.
"To jsem ještě nezažil," kroutí hlavou páter Milan Glaser z české sekce Radio Vaticana. Není to prý obvyklé, aby papež žurnalistům podával ruce. Je to proti protokolu. A s úsměvem zvedá oči k nebi, jakože nám to nahoře nějak dobře zařídili.
Ptáme se sestry Giovanny, jak to tedy je. Stává se to, ale prý ne vždy, odpovídá. Otec Glaser pokyvuje hlavou: když Jan Pavel II. přijímal Václava Havla, nic takového tu nebylo, vzpomíná. Řádová sestra se ale potutelně usmívá. Nakonec vyjde najevo, že za to může ona sama. Před návštěvou to nadhodila před papežovým tajemníkem. Když jsme prý z té České republiky...
V tu chvíli odbíjí na Apoštolském paláci dvanáct hodin. Kancelář prezidenta v Praze i zdejší vatikánská kancelář právě oficiálně pustily do světa tiskovou zprávu o tom, že papež do České republiky přijede.
