Mirek Topolánek dokonce předstihl v jednom průzkumu popularity Stanislava Grosse, donedávna veřejného oblíbence číslo jedna.
ČSSD nejenže nemá tváře, které by nabídla, nemá novou vizi a nemá už ani sílu předstírat, že ji má. Zdá se tedy, že ODS si může k cestě na temeno hory obout tenisky. Vypadá to na příjemný výlet.
Podle sociologických dat občanům v poslední době nejvíc vadí nezaměstnanost, státní dluh a vysoké daně. Začali vidět svět z perspektivy občanských demokratů.
Ti teď z pomyslného posledního základního tábora před konečnou ztečí slibují nižší daň pro každou rodinu. A zároveň, aby ukázali odpovědnost vůči státnímu dluhu, slevují z původní patnáctiprocentní hranice pro rovnou daň.
Chtějí uvolnit pracovní trh a zefektivnit práci státu. To má vést ke snížení téměř desetiprocentní nezaměstnanosti, která je jednou z hlavních brzd rovnoměrného růstu bohatství v zemi.
Zdá se, že voliči jsou natolik unaveni klopotnou vládou sociální demokracie, která přinesla především přešlapování na místě či povalování na sociálním polštáři, že jsou ochotni přijmout i určité riziko, které nabídka ODS přináší. Evropské, krajské i senátní volby ukázaly vysokou míru voličské podpory jejímu programu.
Přesto by opatrnost horolezců byla na místě. Ochablost sociální demokracie nemůže trvat věčně. A předáci ODS udělali v posledních kampaních tolik chyb, že by je jen trochu silnější soupeř tvrdě potrestal.
V malých volbách se navíc hlasuje na protest proti vládě. Do velkých, sněmovních voleb musí občanští demokraté voliče přesvědčit, že umějí vládnout nejen ústy, ale i rukama. Jestli si tedy pánové Topolánek a Tlustý myslí, že závěrečný výstup bude procházka, jsou na omylu.
