"Nápisů je tam cirka šedesát. Jsou z období mezi lety 1620 až asi 1667. Skladba je vesměs stejná, jsou to všechno jména nebo pouze iniciály, z velké části datované. Tu a tam, spíš ve výjimečných případech, je uvedené místo nebo nějaká funkce," říká Pavel Jakubec z Okresního archivu v Semilech.
Na zámku podle dochovaných pramenů byla hladomorna, ovšem v té zpravidla končila lůza, která neuměla psát. Vyryté nápisy dokládají spíš přítomnost vzdělaných měšťanů.
Víc o tom, kdo a proč je vytvořil, by mohlo napovědět rozluštění jednoho nápisu, který je delší než ostatní. Je ale zároveň dost nezřetelný.
"Ten člověk se chtěl vyjádřit nějak jinak, než jen byl jsem tady v roce 1630. Je otázkou, zda se nám to podaří rozklíčovat. Trošku to vypadá, že to je psané česky, pravděpodobně to je hodně zkomolené," uvádí Jakubec.
Některé nápisy jsou až podivně úhledné
Některé nápisy jsou provedeny hrubě, jak by odpovídalo tvrdosti cihel, jiné, a těch je většina, mají úhledný rukopis. To je druhá ze záhad.
"Ono to vypadá, jako by to někdo ryl do mokrých cihel. Což je nesmysl, když je to datováno v rozmezí několika desítek let," uvažuje Jakubec.
Nápisy spadají do období třicetileté války. Jednou z možností je, že ve sklepení byli v době pobytu švédských vojsk zavíráni nepohodlní úředníci nebo lidé kvůli víře. Není ale vyloučené ani to, že to žádné vězení nebylo. Je možné, že se do těchto míst chodilo pro vodu.
"Zámek nemá žádnou studnu ani kašnu. V historických materiálech je uváděn pramen. Ve spodním patře sklepení jsou zazděné žlaby, které to potvrzují. Je ale divné, že by se tam při cestě pro vodu vzdělaní lidé zvěčňovali," přemítá hruborohozecký kastelán Jiří Holub.
Badatelé se tak snaží záhadu rozlousknout pátráním v archivech. "Některá jména z rytin se nám porůznu objevují. Víme, že to jsou řemeslníci. To ale ještě není záruka toho, že zjistíme, proč jsou jejich jména ve sklepení pod věží," konstatuje Jakubec.
