Proč se strategie z roku 2004 aktualizuje?
Protože tehdy byl naprosto jiný kontext vnímání cyklistické dopravy. Hlavní cíl byl upoutat pozornost na samotnou problematiku. Za sedm let jsme ale získali daleko více zkušeností, a teď chceme jít více do hloubky a být konkrétnější. Jednou z oblastí, kterou chceme řešit, je financování infrastruktury. Musíme vycházet z reality Česka a Evropské unie, takže se tam snažíme dávat i úsporná opatření.
Jak například chcete docílit, aby se nestavěly předražené cyklostezky?
Změnit stereotypy je těžké a na dlouho. Vytáčí mě, když se zbytečně dělají betonové cyklolávky v místě, kde se dá udělat jednoduchá menší dřevěná lávka. Je to lacinější a je to i skvělá bariéra, protože tam nikdy nepojede auto. Chceme především poukazovat na spoustu dobrých příkladů z různých koutů České republiky. Například funguje nádherná stezka podél Ohře od Královského Poříčí do Loktu, kde kilometr stál jen dva miliony. Je potřeba opakovat dobré příklady jak kolovrátek. Záleží ale pak na městech, jestli je chtějí následovat.
Jaroslav Martinek (1969)Od roku 1997 působí v Centru dopravního výzkumu při ministerstvu dopravy, je vedoucím oblasti nemotorové dopravy. Národním cyklokoordinátorem jej v roce 2009 jmenoval tehdejší ministr dopravy Gustav Slamečka. |
Řada stezek je špatně vyprojektovaných nebo málo bezpečných. Na to také půjdete přes osvětu?
Ano. Chceme města vést k tomu, že prvním krokem paradoxně není naplánovat stezku, ale podívat se na veřejný prostor a zvážit, co se do něj nejvíce hodí. Někde je totiž cyklostezka méně bezpečné řešení než jiná varianta. Problém je, že spousta projektantů to projektuje jako dálnice. Mají normu, vidí stezku, šup, šup, dál nevidí, neslyší, nevnímají. Tím pak zbytečně způsobí spoustu problémů cyklistům i řidičům.
Z nedávného Prvního národního cyklo a in-line průzkumu (viz předcházející článek) vyplynulo, že cyklisté požadují lepší značení a více informačních tabulí, vyjdete jim vstříc?
Kvalitu značení hodláme zlepšit. Nechceme ale garantovat každou místní cyklotrasu, kterou si vymyslely obce a mikroregiony. Chceme spojit velké trasy, protože je nedoceněn význam dálkové turistiky. Je potřeba síť stezek přeznačit, aby to bylo jednodušší a lépe zapamatovatelné. Jednou z priorit strategie bude právě podpora aktivní cykloturistiky. Zaměřit se chceme i na bezpečnost cyklistů. Snažíme se inspirovat i v zahraničí, například v Německu nebo Dánsku.
Kdy dokument dostane vláda?
Netlačíme na pilu. Raději ať jde do vlády později, ale dobře připraven, než něco vystřelit od boku a pak abychom byli překvapeni, že nám to shodí ze stolu. Může to být polovina příštího roku. Klademe velký důraz, aby materiál měl velké šance na schválení. Prezentovali jsme jej už v Senátu, snažíme se kontaktovat i poslance. Nadneseně říkám, že se snažíme napříč stranami vytvořit cykloposlanecký klub, vybrat si poslance cyklisty, kteří budou materiál podporovat.
I nejlepším českým cykloměstům ujel evropský vlak
Co kromě přípravy strategie máte ve funkci národního cyklokoordinátora vlastně na starost?
Slovo koordinátor to vystihuje. Je to koordinace aktivit, snažím se sdružit lidi z různých organizací a různých zájmů u jednoho stolu a vysvětlovat jim souvislosti. Moje role trochu předběhla dobu, právě zmiňovaná strategie by ji měla upřesnit.
Chápu to tedy správně, že můžete radit, doporučovat, přivádět k jednomu stolu, ale nemáte pravomoc nařizovat?
Nikdy nebudu nařizovat. I kdybych chtěl, tak to nejde. Hlavní zodpovědnost za rozvoj cyklistické dopravy a rozhodnutí v této oblasti mají obce a města. V rámci strategie ale vytvoříme pro ty, kdo o to stojí, metodický servis, aby věděli, jak tuto problematiku uchopit. My pouze vytváříme podmínky, abychom jim pomohli. Ale aby to nebylo jen alibistické vytváření podmínek: silnice první třídy jsou státu, dvojky a trojky krajů.
Má post národního cyklokoordinátora respekt?
Moc si tím hlavu nelámu. Tuto práci dělám čtrnáct let, i když tento post vznikl až v roce 2009, a myslím, že mě většina lidí respektuje. Vědí, že mě cyklistická doprava upřímně zajímá a že v této oblasti chci prosadit změny.
A přibývá v Česku měst a obcí, které mají o změny zájem?
Myslím, že ano. Velmi mile nás překvapilo, že do Uherskohradišťské charty, kterou jsme vyhlásili v květnu pro města, která to myslí s podporou cyklistické dopravy vážně, se přihlásilo už 22 měst. Podmínkou je, že v tom městě je politik, který to zaštítí, a na městském úřadě cyklokoordinátor, kterému se budeme věnovat. Není možné města nutit, proto nechceme tříštit síly a zaměříme se jen na ta, která o to mají zájem.
Jaká města jsou pro cyklisty v Česku nejpřívětivější?
Například Pardubice nebo Uherské Hradiště. Na jejich příkladu ale chceme v rámci nového projektu ukázat, že v českém kontextu jsou to sice cyklistická města, ale v evropském srovnání jim ujel vlak.
