Můžeme si právem stěžovat, co všechno polistopadový režim pokazil, prošustroval, propásl, kolik miliard vyletělo komínem.
I ve zdravotnictví se plýtvalo a plýtvá - ale právě raketový vpád nových léků, technologií a utrácení "nad poměry" učinily evropský zázrak: užíváme si života na zemi o čtyři roky déle než v éře Husákovy gubernie.
Tehdy se propagandisté kasali, o kolik lékařů a lůžek v nemocnicích máme více, než mají na Západě. Pomlčeli, že se naše socialistické zdraví neustále zhoršuje. Listopad obrátil karty.
Nadbytek lůžek a lékařů v některých oblastech sice trvá a škodí, ministři zdravotnictví mívají trvanlivost gothajského salámu, o reformách se jen mluví, přesto se zdraví národa hlavně díky medicíně zlepšuje sprinterským tempem.
A zdraví, jak říká Schopenhauer, není vším, ale bez zdraví je všechno ničím. V prodlužování věku jsme trumfli ostatní postkomunistické státy. Pochvalme se tedy alespoň za zlepšování kvality života, i když se my Češi chválit moc neumíme.
Zdravotnictví si od dalších reforem, krizí a revolt jen tak neoddechne. Odvrácená strana úspěchů medicíny - účty a peníze - nestačí s dechem. Bližší kontakt s lékařskou péčí v unii nás snad přesvědčí, že doplácet si na zdraví není hřích či selhání státu.
Je to nutnost, daň za "nezaplatitelná" vítězství vědy nad přírodou. Na druhé straně i takhle mohou pacienti získat větší prostor pro rozhodování a víc práv. Ta nám krom peněz ve zdravotní péči chybějí snad nejvíc.
