"Po deštích bylo v řece hodně vody. Silný proud. Pod jezem to vřelo," líčí zhruba po měsíci okolnosti dramatické scény Libor Kolařík. Ten byl se přáteli v kritický den u jezu na ostrově, kde si budují klub. Nevěřili vlastním očím, když viděli, že se po rozbouřené řece blíží skupinka pěti raftových člunů s německými turisty včetně desítky dětí na palubě. Vedoucí výpravy prý situci na první pohled nezvládal. "Zdálo se, že vůbec nechápe, co se děje," vzpomíná muž z Příchovic.
"Hele, co dělaj! Pitomci!" ozvalo se z hloučku pozorovatelů. "Vytáhněte okamžitě lana," začal vzápětí křičet Libor Kolařík. Viděl totiž, že jeden z člunů s dospělou ženou a dívkou proud vtáhl na jez.
"Nevěděl jsem, že jsou to Němci a když jsme běžel přes most, řval jsem na ně: Pádlujte! Zaberte! Kdyby zabraly, tak se z toho dostaly. Jenomže se lekly, zvedly pádla a bylo hotovo," říká zachránce, který je členem vodáckého klubu.
Dvoučlená posádka se s lodí dostala do bubnu pod jezem a voda člun semlela. "Vypadly z raftu a šly ke dnu," vysvětluje Libor Kolařík přibližuje průběh dramatu. Na břehu už tou dobou odstartovala záchranná akce.
"Zkoušeli jsme jim házet uvázaný klacek. Jenomže ony už ani nechytaly. Nakonec se nám povedlo hodit klacek pod jez a vířící voda je do lana zamotala. Pak jsme je začali přitahovat. Nejdřív tu maličkou, pak dospělou. Ta už byla úplně vyřízená i když jsme je z vody dostali do deseti minut," vypráví Libor Kolařík.
Ačkoliv obě zachráněné měly původně na sobě přilby i vesty, rozbouřený živel je z nich serval. "Ono je to svíklo, jak se tam mlely. Přitom je mlátily klády, co je voda přinesla pod jez. Malá měla přilbu staženou dozadu a popruh jí dusil, dokud jsme ho nepřervali. Pak se začala probírat. Ta větší ale měla vodu v plicích. Když jsme z ní vodu dostali, tak se naštěstí už chytla sama," pousměje se dnes při vzpomínce na šťastný konec Libor Kolařík.
Obě ženy, které se tehdy v podstatě podruhé narodily byly ještě několik dnů v šoku. "Od pondělí do čtvrtka pak výprava na ostrově spala. Jejich šéf tvrdil, že mají psychické problémy a bojí se znovu pustit na vodu. Vysvětlil jsem mu, že je vůl, když se s dětmi žene na rozvodněnou řeku. Až když po třech dne hladina úplně klesla sedli do člunů a odjeli. Před tím jsme jim ještě pro jistotu na mapě ukázali všechny jezy, které je čekali na cestě," řekl člověk, který si se svými třemi kamarády může právem chlubit tím, že zachránil dva životy.
A cítí se nyní sedmatřicetilý podnikatel jako hrdina? "No, řeknu to asi tak. Jsem bývalý voják, letec, takže mi to jako hrdinství moc nepřipadá. Samozřejmě je ale hezký pocit, když můžete někomu pomoci. Jisté je, že kdybychom tam nebyli, tak ty holky pod jezem stoprocentně zůstaly. Hlavní, je že přežily."
