Je to v zásadě jen statistika, protože při těchto počtech pár desítek či stovek jaderných hlavic sem či tam nehraje moc roli. Ale pro Rusko je to svým způsobem symbol: na rozmístěných nosičích mají 1 643 jaderných hlavic, o jednu více než Spojené státy.
Zbylá část statistiky říká: Američané „vedou“ na celkový počet nosičů 912 ku 911, na rozmístěné nosiče pak výrazněji, 794 ku 528.
Pro Rusko je to poprvé v 21. století, kdy dohnalo USA v počtu všech nosičů strategických jaderných zbraní. A symbol je to proto, že za studené války byla jaderná parita sovětským cílem: americká jaderná převaha totiž vyrovnávala sovětskou přesilu v konvenčních zbraních, například tancích.
Po pádu komunismu a zhroucení sovětské ekonomiky Rusko stárnoucí rakety, bombardéry a ponorky - tedy nosiče - odepisovalo rychleji, než je stíhalo nahrazovat. Nyní ale námořnictvo do služby zařazuje nové jaderné ponorky s větším počtem raket opatřených více hlavicemi. Na souši přicházejí do služby mezikontinentální rakety Jars, které nesou tři hlavice oproti jedné na starších raketách Topol.
Výměnu informací o strategických jaderných zbraních předpokládá odzbrojovací smlouva „Nový START“, uzavřená oběma velmocemi roku 2010 v Praze. Rovnovážný stav se výhledově zase mírně změní ve prospěch USA, až Rusko definitivně vyřadí rakety Topol.
Podle smlouvy musí Rusko i USA do roku 2018 snížit počet jaderných hlavic na nanejvýš 1 550. Kombinovaný limit pro rozmístěné a nerozmístěné strategické nosiče jaderných zbraní je 800 a počet rozmístěných nosičů smlouva omezuje na 700.
