Po vítězství sociální demokracie ve volbách do parlamentu je nám stále častěji předkládáno, že naše společnost volebním výsledkem vyjádřila vůli po výraznější ekonomické solidaritě. Můžeme tomu říkat sociální spravedlnost. Je-li zde vůle voličů interpretována jako požadavek po sociální spravedlnosti, může se jednat o příliš vyhraněný výklad. Nezpochybňuji oprávněnost mandátu parlamentních stran, které se hlásí k levici. Nelze ovšem všechny jejich voliče považovat za příznivce socialismu, který je realizací koncepce sociální spravedlnosti. Snad kromě voličů KSČM. Vládní tým by si paušálním uvalením rovnostářských opatření mohl proti sobě obrátit část svých dosavadních spojenců.
Ideologické postoje některých politicky významných osobností pravděpodobně převažují nad realismem. Sociální spravedlnost totiž může mít víc, než jeden význam. V současnosti uplatňovaný pohled nabízí, že spravedlnost je shodná s rovností. Vyplývá to zřejmě z rovnosti všech lidí před zákonem. Spravedlnost je však také to, čeho se každému dostává po zásluze, tedy spravedlivě. Sociálně spravedlivý stát musí brát bohatým a dávat chudým. Jestliže dnes nemá k tomuto účelu dostatek prostředků, bude chtít zvýšit svůj příjem. Příjem státu tvoří především daně. Nejsnáze zdanitelní jsou obyčejní zaměstnanci. Zvýšení daní nejcitelněji pocítí občané, jejichž příjmy závisí na zůstatku po zdanění, a kteří zároveň nebudou mít nárok na žádnou výraznější úlevu. Jedná se o skupinu obyvatel, kterou můžeme v ekonomických hlediscích nazvat jako středně silnou. Velká daňová zátěž, realizovaná v této fázi našeho vývoje, by znamenala ekonomickou, ale i lidskou nerovnováhu. Kvalita života příslušníků ekonomicky středně silné skupiny obyvatel by zaznamenala nejradikálnější změnu: směrem dolů. Zvýšením přímých daní se ublíží střední třídě. A to není spravedlivé řešení. Bohatí zůstávají bohatými, protože jejich příjmy neplynou pouze z jejich mezd. Plošné zvyšování podpory nevytváří předpoklad pro blahobyt, je to pouze dočasné řešení, které nenahradí tvorbu hodnoty. Bohatství i blahobyt mají vždy být spojeny s tvorbou hodnoty. Blahobyt nabízený dnes přerozděluje hodnotu, která ještě nebyla vytvořena. Počkejme se zvýšením míry přerozdělování, než budeme všichni umět hodnotu poznat a vytvořit. Pak už se třeba změní i poptávka po přerozdělování.
Petr Fiman, Praha
