v úřadech, podnicích, spolcích, a občas i u jednotlivců. Realistický odhad se bude pohybovat v miliardách. Řada kvalitních osobních počítačů slouží jenom jako adresáře a trochu lepší psací stroje. Abychom si rozuměli - ne jako kvalitní nástroje na psaní, to má svůj smysl, ale jako ten nejprimitivnější psací stroj, který se v očích svého uživatele liší od staré "zetky" jenom tím, že na něm lze poopravit překlepy. Práce s textovými řetězci, vyplňování do předem připravených formulářů a další jednoduché triky jsou trochu moc rafinované pro mnohé uživatele osudem dohnané k tomu, aby usedali před monitor počítače. O náročnější práci s databázemi a tabulkami už ani nemluvě. Koluje roztomilá historka o paní, která mazala několik stránek textu tím, že trpělivě držela klávesu DELETE. Když už došlo na roztomilé historky, tak ještě lepší je ta o úřednici, která si svůj počítač docela pochvalovala, jen jí vadilo, že ta výsuvná polička na hrnek s kávou je poněkud měkká (pro ty s pomalejším vedením - řeč je o CD mechanice). Řešení, přirozeně, není v tom, že bychom omezovali užívání počítačů, ale v tom, že praktickým uživatelům umožníme, aby se práci s nimi pořádně naučili. V té vyspělejší části Evropy na tom už začali pracovat. Nemylme se, generace lidí, kteří si od počítačů udržují zdvořilý odstup, existuje i tam a mnozí z nich jsou na pozicích, kde to už viditelně vadí. Proto vznikla myšlenka na něco, co dostalo název European Computer Driving Licence (asi jako evropský řidičák pro počítače), zkráceně ECDL. Na mezinárodní úrovni jsou připravovány jednotné osnovy školicích kursů a série zkušebních testů. Úspěšní absolventi dostávají osvědčení o absolvovaných zkouškách a tahle osvědčení jsou respektována zaměstnavateli. Zaručují totiž standardní a dobrou připravenost pro správné a úplné využívání počítače. V řadě zemí je vlastnictví ECDL i kvalifikačním požadavkem pro platové ohodnocení pracovníků ve státních institucích a ty podporují jejich účast v příslušných kursech. Velmi populární je ECDL ve Finsku a Skandinávii vůbec, explozivní rozvoj prožívá v Rakousku, Německu a ve Francii. V zemích, o kterých je řeč, existuje (vždy jen jedna) odborná společnost, která dohlíží na korektnost zkoušek a na kvalitu školicích institucí; o školení samé a o praktické zajištění zkoušek se starají specializované firmy, případně i některé školy. Potřebují k tomu licenci, kterou uděluje právě ona vědecká společnost, a jsou pod jejím dozorem. ECDL už dorazilo i k nám. Zaměstnavatelé si začínají uvědomovat, že nestačí počítač koupit, ale že se s ním musí umět i pořádně zacházet. Důvěru mezinárodní skupiny ECDL získala Česká společnost pro kybernetiku a informatiku, která už zahájila spolupráci s několika školicími středisky a školami a další o ni mají vážný zájem. První kursy a zkoušky už probíhají. Můžeme se zvědavostí pozorovat, zda se nápad s ECDL ujme i u nás.
Autor je ředitelem Ústavu teorie informace a automatizace Akademie věd ČR
Autor je ředitelem Ústavu teorie informace a automatizace Akademie věd ČR
