Policie se přitom ještě loni chlubila, že tuto metodu, která zasahuje do lidského soukromí, využívá stále méně. Tehdy to byla pravda, počty odposlechů od roku 2006 pravidelně klesaly. Loni ale nastal obrat.
Stejně jako počty samotných odposlechů vzrostl i počet lidí, kterých se osobně týkaly. V roce 2010 policie poslouchala telefonní hovory 3020 lidí, rok předtím "jen" 2726.
Počty odposlechů2004 - 9610 2005 - 7300 2006 - 7599 2007 - 5491 2008 - 4973 2009 - 4571 2010 - 5006 |
Čísla pocházejí ze studie Odposlechy - je důvod bát se jich víc než v minulosti?, kterou napsal bývalý náměstek ministra vnitra Jaroslav Salivar. Jinak se k údajům totiž téměř nelze dostat. Stejně jako loni totiž ministerstvo vnitra tvrdí, že čísla a analýza sice jsou již zpracované, ale zpřístupní je až po projednání ve vládě.
"Čísla nebudeme nijak komentovat. Stanovisko zveřejníme až po projednání vládou," vzkázal tiskový odbor ministerstva. Podle zákona však k takovému utajování není žádný důvod. Redakce iDNES.cz proto o údaje požádala podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Na reakci zatím čeká.
Kdo nic neudělal, nemusí se bát?
Podle Salivara se zvýšil také počet dnů, kdy byl odposlech nasazen. V roce 2009 to bylo 79 dní, loni už 86 na jednoho člověka. Stejně špatně pro policii dopadá i analýza, zda informace z odposlechů dokázala využít. Zatímco v roce 2009 bylo jako neefektivní označeno 15,7 procenta odposlechů, o rok později už to bylo 17,8 procenta.
Problém odposlechů patří k evergreenům české politiky. Obvykle se vynoří, když vyjde najevo, že policie legálně odposlouchává někoho z politiků. Poprvé to bylo v roce 2004, kdy do médií unikly přepisy odposlechů související s korupcí v českém fotbale a nepřímo byl v jiné kauze odposloucháván i prezident republiky Václav Klaus.
Z této doby také pochází slavný výrok tehdejšího policejního prezidenta Jiřího Koláře: "Mě ta myšlenka vůbec netrápí. Já vedu rozhovory, a ať si je každý odposlouchává, jak chce. Když si je člověk jistý, že nic nespáchal, může mu to být jedno."
Štěnice proti korupci
Další vlna zájmu se objevila o dva roky později, kdy byl u Klause Ivan Langer poté, co vyšlo najevo, že při vyšetřování úniku takzvané Kubiceho zprávy odposlouchávala Inspekce ministra vnitra se souhlasem soudce tři politiky ODS: ministra vnitra Ivana Langera, poslance Jana Vidíma a bývalého náměstka ministra obrany Martina Bartáka.
Zatímco bývalí ministři vnitra většinou slibovali, že odposlechů bude ubývat, naprosto opačným postupem šel Radek John. Ten v rámci boje proti korupci otevřeně tvrdil, že právě odposlechy jsou zbraní proti korupci. Policii tak chtěl například vrátit pravomoc využívat odposlechy v úplatkářských kauzách s trestní sazbou už od osmi let. Novela trestního řádu přitom pravidla pro odposlech radikálně zpřísnila a sazbu, od níž jsou použitelné, posunula na deset let.
Důvodem změny byl ohromný nárůst odposlechů, podle politiků si tak policie usnadňovala práci na úkor omezování svobod občanů a zasahování do jejich soukromí. Počty odposlechů kritizoval i prezident Václav Klaus.
Tuto teorii potvrzuje i bývalý vysoký pracovník ministerstva vnitra. "Samozřejmě to policistům usnadní práci. Byli by hloupí, kdyby nevyužili situace a nezískali pravomoci, které jim dovolí jen sedět v kanceláři a dostávat vše na stříbrném talíři, místo aby vyrazili do terénu," tvrdí.
