Soudce Tomáš Lichovník, jaro 2009

Soudce Tomáš Lichovník, jaro 2009 | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Počet komunismem nepoznamenaných soudců stoupá, nicméně k ideálu je daleko

  • 9
Podle posledních statistik je už třetina českých soudců mladší čtyřiceti let. Studovali ve svobodné zemi, někteří z nich získali zkušenosti v cizině. Znamená to, že po dvaceti letech od pádu komunismu je generační obměna na soudech už v plném proudu? A změní českou justici?

Dospívali ještě za Husáka, avšak studovali či pracovali už za Havla. Nezažili v práci totalitní politické vlivy a nemuseli se bát tajné policie. Nikdo od nich neočekával, že budou rozhodovat ve prospěch všemocné komunistické strany. Nová generace soudců získává v justici stále silnější postavení. Alespoň početně: podle posledních statistik ze začátku letošního roku je soudců mladších čtyřiceti let už jedna třetina. A soudců do padesáti let je už přes šedesát procent. Jak ovlivní českou justici? A mají šanci ji ovlivnit?

"Po pravdě musím říct, že pociťuji jako výhodu, když mohu říct, že jsem nesoudil před rokem 1989," přiznává Tomáš Lichovník, předseda Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou a také současný prezident soudcovské unie. "Tím samozřejmě nekritizuji starší soudce, jedná se jen o můj osobní pocit," dodává.

Ilustrační foto

Ilustrační foto

Mladí a neklidní

Lichovník sice studoval v 80. letech, ale nastoupil do justice až po pádu komunismu. "Při konkrétní práci, konkrétním rozhodování v tom žádnou už výhodu či nevýhodu nevidím, ale když někdo útočí na justici a hází všechny do jednoho pytle, mohu poukázat, že ne všichni mají stejnou minulost. Stejně tak jako výhodu pociťuji, že jsem nebyl v komunistické straně. Ale systémově to nemusí nic znamenat," upozorňuje Lichovník.

O generační výměně mluví kritici české justice téměř neustále: jako o šanci na její postupnou změnu. Především političtí vězni a bývalí disidenti opakovaně kritizují, že v justici stále působí soudci, kteří odsuzovali na politickou objednávku. "To je strašně špatné, až půjdeme za novým ministrem, budeme i o tom znovu mluvit," říká předsedkyně konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová. Jenže současně je již dopředu jisté, že ani ministr v tom nezmůže nic: soudce není možné tak jednoduše zbavit taláru a vyměnit. Tím spíše, že všichni už v devadesátých letech prošli prověrkami. Zbude tedy zase jediná cesta: čekat na generační výměnu.

Soudce Tomáš Lichovník, jaro 2009

Soudce Tomáš Lichovník, jaro 2009

Zkušenost, nebo znalosti?

"Dříve, po listopadu 1989, jsem byl hodně naivní, myslel jsem si, že generační výměna vyřeší vše. Ale nyní si to už nemyslím. Musím říct, že ze spousty dnešních mladých jsem zklamaný. Snaží se přizpůsobit a zařadit do hlavního proudu. Někteří zjistili, že je pro ně výhodnější nezlobit," říká soudce Vojtěch Šimíček z Nejvyššího správního soudu, který současně vyučuje na právnické fakultě. I on patří k mladší generaci v justici. Na vysokou školu nastoupil ještě za komunismu, v půlce studia prožil revoluci a školu opustil v roce 1992. "Rozlišovat soudce na ty, kteří stihli a nestihli vystudovat po pádu komunismu, je však zavádějící. Mladí jsou obecně vzdělanější, umějí více jazyky, na druhé straně jim chybějí zkušenosti," dodává Vojtěch Šimíček.

Podobně se na věc dívá místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová: "Starší soudci jsou často kontaminováni minulostí, ale riskněte si dát třicetiletého soudce na Nejvyšší soud."

Místopředsedkyně Ústavního soudu ČR Eliška Wagnerová se snaží uniknout před novináři. (2. září 2009)

Místopředsedkyně Ústavního soudu ČR Eliška Wagnerová se snaží uniknout před novináři. (2. září 2009)

Staří vzhůru!

Ačkoli statistiky jasně hovoří o tom, že na obecných soudech je třetina soudců mladších čtyřiceti let, podobný poměr na odvolacích soudech vůbec nenajdeme. Na vyšších instancích je mladých soudců totiž výrazně méně. Porovnejme: na krajských soudech tvoří soudci mladší čtyřiceti let necelých 14 procent, na Nejvyšším soudu pouhých 6 procent a na vrchních jen 2 procenta. "Úbytek" mladších soudců na vyšších instancích má jeden důvod: kariérní postup, který má své kořeny už v rakousko-uherském mocnářství. Prostě jak soudce stárne, tak postupuje na vyšší posty, podobně jako úředníci.

"Nemyslím, že je to dobře. Soudci by měli působit tam, kde jim práce vyhovuje. Jde jen o to, aby odváděli kvalitní práci," domnívá se Tomáš Lichovník. "Rozdíly mezi finančním ohodnocením postů na různých soudních instancích nejsou nijak dramatické. Takže ten, kdo má analytické myšlení, může být na odvolacím soudu, ten, komu vyhovuje jednání v soudní síni,může být na okresním soudu. Nic tomu nebrání," podotýká Eliška Wagnerová. Statistická data však ukazují, že jde zatím spíše o přání než o realitu.

Soudce Nejvyššího správního soudu v Brně Vojtěch Šimíček vynesl verdikt o zrušení Dělnické strany. (17. února 2010)

Soudce Nejvyššího správního soudu v Brně Vojtěch Šimíček vynesl verdikt o zrušení Dělnické strany. (17. února 2010)

Hledám soudce. Zn.: kreativita škodí

Jestliže se odborníci shodnou na tom, že věk není určujícím kritériem, shodnou se i na tom, že současný způsob výběru nových soudců není také zrovna ideální. "Osobní nezávislost a osobní odvaha chybí soudcům v postkomunistických zemích nejčastěji. Je to důsledek více vlivů. V předchozím režimu nebylo pěstění těchto charakteristik na pořadu dne. Pokračující systém výběru a jmenování soudců však stále vybírá úředníky, nikoli osobnosti," uvedl právní expert Michal Bobek, když se ve svém článku zamýšlel nad dvacetiletím české justice. A pokračoval: "Tyto mladé, profesně nezkušené osoby si pak v rámci interní výchovy vychovává justice k obrazu svému."

S konkrétním příkladem se setkal právník Martin Škop. Když se ucházel o pozici soudního čekatele, neprošel psychotesty. "Řekli mi, že jsem příliš kreativní, že jsem kvůli tomu neobstál," popisuje. Dnes působí jako asistent na právnické fakultě a tehdejší odmítnutí si neumí stále příliš vysvětlit. "Podle mého je přece kreativita pro soudce důležitá. Ti, kteří adepty vybírají, odhalí psychologický profil toho uchazeče, ale srovnávají ho s představou soudce, kterou oni považují za správnou. Otázka je, zda ta představa je skutečně správná," uvažuje Martin Škop.

Ilustrační foto.

Ilustrační foto.

Na psychotesty se však snáší vlna kritiky už delší dobu. Odborníci navíc připomínají, že celý výběr nových soudců není příliš průhledný a při výběru mají velmi silné slovo předsedové krajských soudů. Což může být někdy výhoda – když si chtějí přitáhnout na svůj soud nového schopného soudce. Na druhé straně je v tom skryto i úskalí: "... člověk vídá různé známé a přátele předsedy soudu či soudců krajského soudu, kterak jsou navrhováni na funkci soudce v obvodu daného krajského soudu. Stejně tak nebylo a stále není nikterak nezvyklé, že čerstvě jmenovaný justiční čekatel má u krajského soudu maminku/tatínka/tetičku/strýčka (dosaďte dle potřeby) v taláru," napsal v článku Michal Bobek.

Co změní nová vláda?

Přestože představitelé nové vládní koalice uváděli, že se chtějí na justici zaměřit, základní problémy nejspíš budou řešit obtížně. Ale nad způsobem výběru nových soudců se zamýšlí: jednou z možností je, že by budoucí soudci pracovali nejdříve v jiných justičních oborech, třeba v advokacii. Teprve po třech letech takové praxe by je čekala dvouletá čekatelská lhůta u soudu.

Odborníci však připomínají, že stejně tak důležité je, aby se do justice mohli dostat zkušení právníci i později. "Jde o to, aby systém byl takzvaně otevřený, aby se soudci mohli stát lidé, kteří ve svém profesním životě mají něco za sebou," připomíná Vojtěch Šimíček.

Vojtěch Šimíček, soudce Nejvyššího správního soudu

Vojtěch Šimíček, soudce Nejvyššího správního soudu

Vojtěch Šimíček, soudce Nejvyššího správního soudu

Vojtěch Šimíček, soudce Nejvyššího správního soudu

Politici se už bavili i o tom, že prohřešky soudců bude třeba přísněji trestat a také, jak zajistit, aby starší, unavení soudci mohli z justice odejít dříve. Podobný problém řešilo například v poválečné éře Německo, které nabídlo soudcům a úředníkům, kteří působili za nacistické éry, finanční kompenzaci při dřívějším odchodu do penze.

O jednom podstatném problému se však stále spíše mlčí: a to je příliš velká závislost soudů na moci výkonné. Příklad: "odbojný" předseda soudu může dostat od ministerstva méně peněz než ten poslušný. "Musí se v tomto přijmout jasná pravidla," říká Eliška Wagnerová.


Video