Zároveň je zřejmé, že mediální a politická hra na "zaviněnou", v které se hledají důvody pomalé reakce na Katrinu, ani po Ritě neskončí. Podle těch názorů, které za selhání činí zodpovědným amerického prezidenta, může George Bush i za hurikány.
Jako odpůrce Kjótského protokolu prý přispívá k nárůstu jevů, jako jsou katastrofální větrné smrště. Jenže mezi počtem hurikánů a oteplováním vědci zatím nenalezli spojitost.
Proti Kjótu byl navíc v době vzniku dohody americký Senát, ratifikaci by neprosadil ani tehdejší prezident Bill Clinton.
Podle dalšího argumentu nepřišla k lidem v New Orleans včas pomoc i proto, že šlo o černošské a chudé obyvatelstvo. Od obětí hurikánu lze tuto výtku ještě přijmout jako výraz pochopitelného zoufalství, od politiků jde o demagogii.
I když na sekundu připustíme, že v Bílém domě tak někdo kalkuloval, ihned se musíme cynicky zeptat: Copak by si Bush a spol. nespočetli, že by proti sobě postavili celou černošskou Ameriku?
Za druhé, kdyby chudí mohli z města včas uniknout, nemuseli se vůbec uprostřed vod ocitnout. Modelové krizové scénáře varovaly, že okolo 100 tisíc lidí nemá jak město opustit.
Proč zůstali v pasti? Protože starosta New Orleans, černošský demokrat Ray Nagin, který už předtím váhal s vyhlášením všeobecné evakuace, zaspal moment, kdy mohl přistavit stovky autobusů, které pak zaplavila voda na parkovišti.
Pak je zde kritika federální vlády, že v minulých letech osekala výdaje na protipovodňová opatření kolem města. To je pravda, ale také by neměla zapadnout informace, že dva klíčové průlomy hrází přišly v místech, která byla nedávno opravena a zpevněna.
Podle expertů však špatně, takže jde i o to, jak stát Louisiana a město New Orleans přidělují kontrakty. Rozpočtové přehlížení ochranných opatření se navíc datuje už od Clintonova prezidentství.
Starosta Ray Nagin by měl ještě vysvětlit, kam šlo 7 milionů dolarů, jež New Orleans před dvěma roky dostal na komunikační techniku mezi složkami záchranného systému. Protože jestli v New Orleans něco opravdu selhalo, tak to byla právě komunikace. Když starostově týmu došly baterie v telefonech, zůstal dva dny odříznut od světa.
Další z výtek tvrdí, že akceschopnost armády a příslušníků národních gard byla oslabena jejich současným angažmá v Iráku. Patřičnost tohoto argumentu však snižuje fakt, že guvernérka Louisiany, demokratka Kathleen Blancoová, měla problém s efektivním nasazením i těch sil (3500 příslušníků gard), jež měla k dispozici. A až čtvrtý den po hurikánu byla schopna specifikovat pomoc, kterou požaduje po vládě.
Pokud jde o chyby na této úrovni, o selhání Federální agentury pro řízení krizových událostí (FEMA) a ministerstva pro vnitřní bezpečnost, zde už zodpovědnost jasně padá na Bushovu hlavu. Byl to on, kdo svým akcentem na válku s terorem tlačil federální aparát k zanedbání ostatních rizik. A dopustil, aby v čele krizové agentury stanul (nejspíše ze známosti) slabý šéf.
V těchto bodech by měli Američané Bushovi koukat pod prsty. Házet místo toho na prezidenta a administrativu všemožné jiné viny může toto úsilí jen oslabit.
Už Rita při tom může napovědět, zda americký federální aparát dokáže splnit své určení, tedy pomáhat svým občanům.
