V letošních volbách není lepší příklad, na kterém se dá sledovat souboj "staré" a "nové" pravice. Oba tábory rozdělil rok 1997, kdy Zieleniec odešel z Klausovy vlády a ta měsíc nato padla.
Právě tuhle dobu má Zieleniec na mysli, když své slovo k voličům začíná větou: "Zásadní střet, u jehož zrodu jsem stál, vstupuje do rozhodující fáze."
A právě tuhle dobu má na mysli Klausner, když používá heslo: "Vaše jistota: svůj politický názor neměním." Za svého kolegu to říká místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: "Ve střetu s Josefem Zieleniecem je Zdeněk Klausner jasně dominantní, jasně čitelný, kdežto pan Zieleniec je člověk, který hraje zadní hry, a to Zdeněk Klausner nikdy neudělá."
Klausner skutečně nedělal a možná neudělá to, čemu Sobotka říká "hrát zadní hry" nebo "hrát partikulární zájmy". Byl spolehlivým senátorem za ODS.
Ve volebních novinách nestraníka Zieleniece pro změnu stojí: "Je zde šance obměnit Senát tak, aby v něm zasedala většina osobností, za které se nebudeme muset stydět, neboť budou rozhodovat podle svého svědomí a přesvědčení, nikoli podle výhrůžek svých stran."
JÁ A VAŠE DOBRÁ ADRESA
Když se oba rivalové představují voličům, zdá se být Klausner hned dvakrát ve výhodě.
Za prvé: Nemusí voličům vysvětlovat, proč odešel z ODS, proč je třeba změnit politickou kulturu, zabránit změně ústavy a omezení prezidentských pravomocí. Tímhle naopak Zieleniec musí začínat, aby bylo jasné, proč vůbec kandiduje.
Za druhé: Klausner jako bývalý starosta má místo "těžkých" a pro hodně lidí odtažitých témat po ruce "problémy všedního dne". Udržuje si image muže činu (ano, to o něm dříve říkal i jeho soupeř), který něco udělal pro obec. Před volbami občanům intenzivně připomíná, že za jeho starostování se opravila divadla, přibylo parků, ubylo kouřících komínů... A z toho plyne další klíčové heslo: "Udělali jsme z Prahy 4 dobrou adresu."
Protože se však nevolí na radnice, nýbrž do Senátu, je heslo o dobré adrese potřeba brát jen jako informaci, že se cosi stalo, když byl nynější kandidát prvním radním. Senátor dobrou adresu ze špatné neudělá. Klausner v kampani využívá i aféru z roku 1997, kdy doporučil vystěhovat takzvané problémové nájemníky z Nuslí mimo Prahu. Bylo jasné, že myslí hlavně Romy, a proto tisk psal o koketování s rasismem a MF DNES Klausnera vyzvala, aby odstoupil. Většina občanů naopak starostu a senátora podporovala. "Nikoli já, ale někteří novináři z toho udělali úmyslně mediální bublinu, která pomohla takovým lidem, jako byli například Vladimír Mlynář a Petr Uhl do ministerských funkcí," říká o tom dnes Klausner.
"Nevlastní ani nezastupuje žádný podnikatelský subjekt. Plně se věnuje práci v Senátu," píše se o Zdeňku Klausnerovi v jeho volební propagaci. Vcelku to pravda je, až na dva detaily. Klausner není jen senátorem, ale i členem obvodního zastupitelstva v Praze 4. Kdyby se plně věnoval práci v Senátu, znamenalo by to, že by se vůbec nevěnoval zastupitelstvu.
A Klausner je jednatelem a společníkem firmy DÚM 41, která má podle obchodního rejstříku jako předmět podnikání nájem bytů a nebytových prostor. "Ale ne, ta firma vznikla kvůli privatizaci bytů, ne kvůli podnikání. Nájemníci ji museli založit, aby si mohli koupit byty v domě, kde bydlí," vysvětluje Klausnerova asistentka Kateřina Smetanová. Skutečně, všichni společníci mají tu samou adresu.
JÁ A TI, CO SE VÁM SMĚJÍ DO OČÍ
Josef Zieleniec se stejně jako jeho soupeř vyznává z lásky k Praze 4, zejména k Nuslím. Ale lokální politika a lokální patriotismus nejsou polem, na kterém by mohl bývalý ministr zahraničí trumfnout bývalého starostu.
Zieleniec to ví, a tak se, i když má v letáku také rubriku "4 problémy Prahy 4", snaží voličům ukázat hlavně jako člověk s rozhledem za nuselské údolí. Viz název programu "Josef Zieleniec: Deset výzev pro Českou republiku" a jeho body jako "Otevírající se svět - šance pro naši zemi", "Přívětivý a úsporný stát" nebo "Česká republika - uznávaný mezinárodní partner".
Klausner je větší specialista - ve volebním programu zdůrazňuje boj s kriminalitou, reformu justice a také vyrovnání se s komunistickou minulostí.
Klausner ani Zieleniec nebyli v KSČ, ve své biografii to však připomíná jen kandidát ODS.
V některých bodech se oba soupeři úplně, nebo skoro úplně shodují. Třeba v tom, že problémem Prahy 4 jsou přecpané silnice, a proto musí být brzy dostavěn obchvat kolem města. Oba chtějí přímou volbu starostů. Zieleniec prosazuje přímou volbu prezidenta ("Vliv stran se stal neúměrně velkým," říká), a ani Klausner není proti, což je u reprezentanta ODS trochu překvapení ("Jediný problém vidím v tom, že přímé volby jsou podstatně dražší.").
Hlavní Zieleniecova zbraň nespočívá v nějakém konkrétním návrhu, ale v tom, že se představuje jako reprezentant změny. "Současná politika je zjevně cynická, vidíte politické vůdce, kteří se vám smějí z obrazovky do očí, když povídají ty největší nehoráznosti," podotýká.
Reprezentant změn? Zieleniec není "nový člověk", a proto jakoby něco nehraje, když říká: "Politika ale především dluží občanům to, aby byl do jejího prostředí snadnější přístup pro nové lidi a pro nové myšlenky." Může být "změna" Zieleniecovo klíčové slovo, jako byla v roce 1992 klíčovým slovem kandidáta Billa Clintona? Ne - vždyť Zieleniec byl do roku 1997 ve vládě, byl místopředsedou ODS. Ano - čestně složil funkce a s ODS se rozešel, když viděl, že se klíčový problém financování strany zametá pod koberec.
Příslib stability a příslib změny se utkají tuto neděli; a nejspíš nejen v Praze 4 i o týden později.
