Druhé kolo je loterie, ve které se hraje často o pár desítek hlasů. Strany i jednotliví uchazeči o poklidné křeslo se přetahují o každý z nich. Z jejich pohledu je každá podpora či nepodpora, každé slovo v pravou chvíli dobré. Jenže podle sociologů se stejně budou voliči rozhodovat jinak...
Jestliže je sedmadvacet obvodů a v každém kandidují různí lidé, měl by být výsledek nepředvídatelný. Podle zákona velkých čísel by se pak měl úspěch spravedlivě rozložit mezi nejsilnější hráče. Mezi sociální demokraty a ODS.
Jenže čísla nejsou dost velká. Může se stát, že hlavní favorit, občanští demokraté, odejde s prázdnou, nebo téměř s prázdnou. Už se jim to jednou stalo. Devatenáct druhých míst platí úplně stejně jako jedno druhé místo nebo sto druhých míst.
Tedy nic.
Tentokrát by se to však ODS stát nemělo. Větší čáku na titul absolutního hadráře těchto voleb mají sociální demokraté. Proč? Voliči mají často sklon vyvažovat svým senátním hlasováním výsledky sněmovních voleb. Lidovcům a unionistům spočítali jejich vládní poklesek se socialisty velmi drsným způsobem už v prvním kole.
Pokud se zachovají stejně k sociálním demokratům (za jejich poklesek s liberály), může vláda ztratit v Senátu většinu. Při současném rozložení pravomocí by to s největší pravděpodobností neznamenalo nic zásadního. Ale nic zásadního by neznamenal ani úplný propad ODS.
Proti bitvě o sněmovnu je řež o Senát v našem volebním systému pouhou šarvátkou. Nikdo neví, zda prohra v takové šarvátce nakonec neznamená ztrátu celé války. Na bojovnících je však vidět těžká únava.
Závěr supervolebního roku totiž nepřinese ani náznak řešení českého politického patu. Slabá vláda zůstane a zůstane slabá, ať se děje, co se děje. Odrané účastníky řeže nečeká nic jiného než další řež. Boj o Hrad.
