Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Po Arafatovi

  1:00aktualizováno  1:00
Arafat zemřel a důležitější, než jaký byl, je nyní to, co bude dál. Paradoxně až smrt muže, o němž si Palestinci vždy mysleli, že je hlavním bojovníkem za jejich stát, jim dává skutečnou šanci jej získat.

Teprve úmrtí nositele Nobelovy ceny za mír Arafata otevírá na Blízkém východě okno míru.

Ale: přinese smrt Arafata opravdu změnu? Část odpovědi přece jen leží v Arafatově minulosti. Byl ikonou Palestinců, ale současně i zátkou v lahvi, v níž byly skryty jejich možnosti.

Teď však Palestinci osiřeli a budou si muset nanovo zodpovědět základní otázku: Chceme dva státy, náš a izraelský?

Arafat nikdy neodpověděl jasně. Zřejmě se nikdy opravdu nesmířil s právem Izraele na život. Dějiny ho budou příkře soudit nejen za to, že se pod jeho rukama dobře dařilo teroristům, ale i za to, jak trestuhodně v roce 2000 odkopl šanci na mír.

Jenže teď přichází okamžik pravdy. Byl Arafat jedinou žábou na prameni? Čili: dokážou se Palestinci změnit? Vypadají hodně jako jejich mrtvý vůdce, zamrzlí v čase. Hodně napoví už to, jakým způsobem si vyberou jeho nástupce, koho si vyberou a zda se vůbec budou schopni na někom shodnout.

Na první pohled by se zdál výhrou umírněný politik. Ten by mohl s Izraelci jednat. Ale dokázal by dojednané také prodat vlastním lidem? A nakolik nová situace nahraje radikálům?

Nový palestinský vůdce má před sebou dva úkoly, jež jsou vzájemně srostlé jako siamská dvojčata, a přece se vylučují: získat si autoritu a důvěru lidí, ale současně být připraven k velkému kompromisu s Izraelci. A pak ho i ve zdraví přežít.

Boj o moc bude i bojem o příští podobu palestinské národní duše. Čekejme chaos, možná střety. Ale je důležité, aby z mlýnice vzešel muž, který zasedne u stolu s Izraelem. Dokud nebudou mít Palestinci vůdce, nemohou do hry vstoupit USA. Čekají na to, protože potřebují nahodit vrtuli mírovému procesu už kvůli sobě.

Až se motor rozběhne, přijde i hodina pravdy pro premiéra Šarona. Chce opravdu americký mírový plán, nebo jen chytře používal Arafata jako španělskou stěnu? Všechno se uvidí. Nová situace dodává optimistům křídla. Ale zkušenost učí, že Blízký východ je pohřebištěm zklamaných nadějí.

Autoři: ,




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Sami zahraniční vojáci často nechápali, kde jsou a z jakého důvodu.
Prázdné obchody a návrat strachu, vzpomíná pamětník na srpen 1968

Brzy nad ránem je vzbudil telefon. „Obsadili nás,“ ozvalo se ve sluchátku. Byla středa 21. srpna 1968, letiště i centrum Prahy už kontrolovaly tanky. Mladí...  celý článek

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) při rozhovoru s ČTK (18. července 2017)
Vláda zvýšila minimální mzdu na 12 200 korun, oznámil Sobotka

Minimální mzda se od ledna 2018 zvýší z 11 tisíc na 12 200 korun. Rozhodla o tom vláda, informoval na Twitteru premiér Bohuslav Sobotka. Od nástupu do funkce...  celý článek

Poznáte místo?
100 POHLEDŮ: Udusanou cestou k pompéznímu paláci. Poznáte místo?

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.