Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Plán platí do prvního výstřelu, říká první český velitel cvičení NATO

  10:56aktualizováno  10:56
V srpnu bude jako vůbec první Čech velet jednomu z největších vojenských cvičení NATO. Na 4 500 vojáků z osmi zemí, stovky obrněnců, tanků, ale i letouny a vrtulníky přispěchají podle scénáře na pomoc spojenecké zemi, kterou obsadil nepřítel. „Těžký míč,“ říká o svém nadcházejícím úkolu plukovník Josef Kopecký.

Velitel 7. mechanizované brigády Josef Kopecký | foto: Lubomír Světnička, natoaktual.cz

Jak se to stane, že velitel pozemních sil celé Aliance vybere českého plukovníka?
Má to celkem dlouhodobý vývoj. Česká armáda se poslední dekádu účastnila různých cvičení NATO a působí v mnoha zahraničních misích. Čeští vojáci se ukazují jako vycvičení a připravení a úkoly vždy splnili. A tak jsme se posunovali postupně dál a dál. Američané to mají rozděleno na „levely“. Řekl bych, že teď patříme do takové třídy A, tedy mezi hodnověrné partnery, na které je spolehnutí. A pak už je vlastně jedno, jestli bude velet ten, či onen.

Josef Kopecký

Jednapadesátiletý velitel 7. mechanizované brigády pochází z Prostějova. Vystudoval tankový obor na Vojenské vysoké škole pozemního vojska ve Vyškově. Studoval také velení ve Fort Leavenworth v americkém Kansasu a na National War College ve Washingtonu. V československé a posléze české armádě působil v tankových jednotkách, od velitele čety, roty a praporu v Martině, přes zástupce velitele a náčelníka štábu tankového praporu v Přáslavicích až po náčelníka divizní operační skupiny. V letech 2005 až 2007 pracoval na velitelství sil rychlé reakce NATO v německém Rheindahlenu. Velitelem 7. mechanizované brigády je od dubna 2011. Za sebou má pět zahraničních misí. Byl náčelníkem štábu v Bosně, dvakrát velel společnému česko-slovenskému praporu v Kosovu a v Afghánistánu nejprve působil na velitelství mise a posléze velel také českému provinčnímu rekonstrukčnímu týmu v provincii Lógar.

Myslíte si, že v tom mohl sehrát úspěch českých vojáků během velkého loňského cvičení v Polsku? Tam se vám jako celému štábu podařil celkem husarský kousek.
Určitě mělo. Bylo to poměrně velké a ty manévry se nám celkem vyvedly a všiml si nás tam právě generál Ben Hodges, velitel pozemních sil NATO v Evropě.

Když jste se to dozvěděl, že budete velet takové síle, co vás v tu chvíli napadlo?
Říkáme tomu těžký míč. To znamená, že to nebude žádná sranda. Určitě nás to vystavuje velkému tlaku. Jak od řídícího cvičení, tak od zadání cvičení, které určil velitel pozemních sil americké armády v Evropě. Nutí nás to, abychom se profilovali a ukázali v mezinárodním prostředí jako schopný štáb brigády a schopných jednotek, které tam bereme, a abychom splnili úkol. Chceme ukázat, že jsme schopni velet praporům spojeneckých armád.

Bude to asi velká událost. Lze co do velikosti srovnat takové manévry s nějakým cvičením u nás?
Vlastně to bude někdy od roku 2004 poprvé kompletní brigádní úkolové uskupení. Tedy ne jenom manévrové bojové jednotky, které mám pod svým velením, ale budou to i jednotky podpory a zabezpečení, od dělostřelců, letectva, přes logistiku, ženisty až po zdravotníky a průzkum. Všichni budeme cvičit pohromadě, a to je dost náročné na velení i štáb samotný. Navíc brigáda nebude ryze česká, ale modulově složená z jednotek různých států a Česká republika tomu bude velet.

Beru s sebou svůj štáb a jednu bojovou battlegroup, tedy prapor, pak dělostřelce, průzkumníky. Další bojové prapory budou například z Británie a USA. Vedle těchto jednotek NATO tam bude ještě jeden gruzínský prapor a pak složené specializované jednotky.

Konkrétně třeba Britové se zapojí jak?
Všichni počítají s tím, že si přivezou své organické vybavení. Třeba první britský prapor z Royal Irish Regiment je poměrně velký, má přes tisíc vojáků a bude působit s tím, co má normálně ve výzbroji. Pro ně to bude zároveň národní certifikace pro nasazení.

Fotografie

Jedno z velkých uměle vybudovaných měst v americkém výcvikovém centru poblíž německého Hohenfelsu.
České jednotky pročesávají dobytou vesnici během cvičení Sabre Junction II v německém Hohenfelsu
Protiútok českých sil během cvičení Sabre Junction II v německém Hohenfelsu
Jedna z cvičných vesnic ve výcvikovém prostoru americké armády u německého Hohenfelsu

Jak je náročné se na takové manévry připravit?
Je to asi to nejtěžší. Nejdřív musíme připravit vojáky. Nejde ani tak o výcvik, ale v rámci toho scénáře cvičení a po materiální stránce včetně techniky. Pak jde o štáb, který musí vše připravit pochopitelně v angličtině. Například operační postupy a předat to ostatním. A pak třeba vyřešit spojení mezi jednotkami různých zemí. Všechno musí fungovat podle standardů NATO.

To asi nejde o běžné rádiové spojení, když by přeci spojenecké armády měly být schopné se okamžitě komunikačně propojit?
Ano, to je právě jeden z cílů cvičení, prověřit vzájemnou interoperabilitu. Jakousi schopnost společně fungovat. Je tam řada technických problémů, které by se myslím ani stávat neměly. My máme náš systém velení a řízení, utajený, certifikovaný NATO. To stejné mají Britové, Američané. Ale když přijedeme na cvičení, předáme si navzájem informace, co máme za prostředky, jaký používáme software, jaké komunikační brány, tak pak najednou zjistíme, že to vlastně nejde okamžitě propojit. A teď nastává proces, jak to udělat, abychom si mohli bez problémů velet navzájem.

Nejde o běžné spojení, ale o utajený rádiový provoz a přenos dat. Jestliže chci mít perfektní aktuální přehled o jednotkách v reálném čase, abych mohl dobře reagovat a velet, tak potřebuji utajený přenos dat, aby to bylo jen pro mě a aby to nepřítel neodhalil, nerozkódoval a tím pádem mě nevymazal z mapy.

Spojaři a IT experti se tomu věnují. Ukazuje se, že co země, to jiná platforma, jiný způsob, jiné prostředky. Hraje v tom samozřejmě roli i otázka toho, co je která země ochotná a schopná své armádě koupit. Jestliže my máme českého výrobce, který vyrábí věci pro nás, tak to pochopitelně nebudou mít Američané a pak dochází k těm potížím v utajeném módu.

Cvičiště v Hohenfelsu

Speciální oblast v německém Hohenfelsu využívá česká armáda už řadu let. Poskytuje totiž zázemí, které čeští vojáci nemají doma k dispozici. Na členitém a lesnatém území o rozloze 200 kilometrů čtverečních lze vyzkoušet prakticky všechny možné situace, se kterými se vojáci mohou setkat. Jsou tu jeskyně, minová pole, mosty, řeky i města.
Celé cvičiště je protkáno digitální technikou. Každý kousek prostoru i všechny cvičící jednotky snímají stovky kamer. Každá akce je přenášena kamerami do vyhodnocovacího centra a nahrávána. Za zády každého vojáka nebo vozidla se pak pohybují američtí hodnotitelé.
Realističnosti pomáhá speciální systém MILES. Každý z vojáků má pod hlavní zbraně připevněný laserový zářič a na přilbě a na uniformě hned několik senzorů. Při každém výstřelu vyšle zářič paprsek. Stejně vybavena je také bojová technika včetně tanků, transportérů, vrtulníků i komparsistů, kteří ve cvičných vesnicích a městech rozesetých po krajině hrají civilisty. Více v reportáži zde

Scénář cvičení vychází i z hybridní války a připomíná situaci na Ukrajině.
Je to sice zasazeno na fiktivní území kdesi v Gruzii, kde to prostředí tak nějak vyhovuje. Je tam těžký terén, stát NATO v sousedství, spřátelený stát, který by šel do koalice a pak nějaká znepřátelená země. Vidím to jako určitou vazbu s tím, jak probíhaly konflikty shodou okolností v Jižní Osetii, Abcházii nebo nyní na Ukrajině. Podle scénáře chce ten nepřátelský stát něco uchvátit a využívá k tomu jistou etnickou výhodu. Část populace v napadené zemi se hlásí k tomu nepřátelskému státu a ten přes takovou početnou menšinu vytváří v zemi napětí, vznikají konflikty, které nepřátelský stát podporuje, aniž by se vyhlásila nějaká válka a nakonec nepřátelský stát oficiálně použije vojenskou sílu pod záminkou útlaku menšiny.

V Hohenfelsu jde o supermoderní cvičiště, kde řídící cvičení může situaci okamžitě měnit. Celý prostor je navíc protkán kamerami a hodnotiteli, kteří zachytí každou chybičku.
Pro nás je to výhoda. V českých podmínkách platilo, že co se naplánovalo, to se taky odcvičilo. Tady se budou cvičně řešit skutečné obranné operace. Nikdo neví, jak se bude scénář vyvíjet a jak to dopadne. Rozehra, tedy nepřítel, bude moci pružně reagovat na to, jak si povedeme. Když uděláme špatné rozhodnutí, přijdeme o jednotku a nikdo nám ji nevrátí. Budeme muset řešit náhradní plán. Každý plán ale platí do prvního výstřelu. Každý prvek, vojáka, jednotku, tank, vozidlo, vrtulník lze v Hohenfelsu reálně sledovat. Samotný pohyb a díky laserovému simulátoru palby také boj včetně zraněných, zabitých nebo v případě techniky vyřazených vozidel či obrněnců. To v českých podmínkách nejsme schopni připravit.

Autor: natoaktual.cz


Témata: NATO




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.