"Nádhera," volá důchodce a čile mrská nohama, aby si užil těch pár metrů prostoru mezi ledovými okraji bazénu. Teplota vody je těsně nad nulou... Proto se po chvíli odchází ohřát do dřevěné boudy, kde otužilci vítají se sklenicí sektu rok 2003.
Michail Ivanovič doufá, že se díky svému koníčku dožije stovky. "Ještě mi zbývá 14 let, ale ty už zvládnu," sděluje ruské státní televizi.
I Galina Narkodská si přišla splnit novoroční přání: "Kéž by se všechno špatné rozplynulo ve vodě a zůstalo jen to dobré," říká, když v těsných bikinách slézá do vody.
Stejně jako ostatní fanatici zimního koupání považuje ledovou lázeň za prospěšnou pro posílení těla a studnici mládí. To tvrdí i pár mladíků. Někteří jen litovali, že se v příliš malém bazénu nedá plavat na čas.
Milovníci koupání v ledu, kteří si v Rusku říkají "mroži", nastavují mrazu holou kůži.
Plavci s holou kůží, podivíni v šortkách
Jihoruské město Voroněž má svého "teplotního" podivína. Místní čtyřicátník se jmenuje Genadij Čkalenko. I když je teploměr hluboko pod nulou, chodí nakupovat bos a v šortkách.
"Na řeči už jsem si zvykl," říká Genadij, který už vyslechl desítky starostlivých připomínek, že není dost oblečen a o nebezpečí zápalu plic.
Vzbuzuje ale i obdiv. "Jsi pašák, jen tak dál," volá za ním zachumlaná pouliční prodavačka. Sundává si dvojité rukavice a muži s vlnitými vlasy a strniskem na bradě tleská.
Otužilec má podporu celé rodiny. "Gennadij dřív jako každý normální řidič hodně pil a kouřil," vzpomíná jeho žena Olga. "To už je ale pryč od té doby, co se dal na otužování."
Pozadu nezůstávají ani děti Čkalenkových. Každé ráno a večer na sebe před rodinným domkem obrátí kbelík studené vody.
