Mladík se topil loni 1. února. Na záznamu z bezpečnostních kamer je vidět, že se naposledy ponořil v 18:09. Kučera pro něj skočil až za sedm minut. Tonoucího se sice podařilo oživit, má ale poškozený mozek a středně těžké mentální postižení. Do konce života se neobejde bez péče rodiny.
"Jaroslav Kučera jako plavčík zanedbal své povinnosti. Pohyboval se na místě, odkud neměl řádný výhled na bazén a nereagoval správně na topícího se," řekl soudce Milan Tomeš. Záchranář totiž v tu chvíli nebyl na obvyklém místě, ale na tribuně u pokladny.
Plavčík řešil koupání v šortkách
V osudný den sloužili v sokolovském bazénu jako obvykle dva plavčíci. První se šel kolem 18. hodiny do kabiny občerstvit, měl přestávku. Druhého - Jaroslava Kučeru - zavolala k sobě pokladní. Potřebovala, aby vysvětlil jednomu z návštěvníků, proč v kryté plovárně platí zákaz koupání v šortkách. Právě tento moment sehrál důležitou roli.
Kučera vystoupal po schodech na tribuně až k prosklené stěně a dveřím, za kterými je pokladna. Tvrdí, že odsud měl také dobrý přehled o tom, co se ve vodě děje. "Vůbec si neumím představit, že bych pokladní odmítl a řekl jí, že nahoru nepřijdu a ať si věc s návštěvníkem vyřeší sama," poznamenal plavčík. Rozsudek zatím není pravomocný, plavčík se proti verdiktu na místě odvolal.
Lidé se sem chodí vyblbnout
Stěžuje si, že on a jeho kolegové mívají na starosti i věci, které s prací záchranáře přímo nesouvisí. "Lidé bývají agresivní, řešíme třeba i rvačky v šatnách. Na nás si tolik nedovolí. Takové věci jsou nad rámec našich povinností," dodal Kučera.
Soudce Tomeš konstatoval, že Kučera nehlídal hladinu a nezasáhl. "Nevyhodnotil situaci správně. Postavil se mimo dění, neměl řádný výhled. Způsobil tím vážnou újmu na zdraví z nedbalosti. Přitěžující okolností je, že poškozený J. H. je vyřazen z běžného života a odkázán na pomoc jiných," uvedl soudce.
Jaroslav Kučera pracuje jako záchranář v sokolovském bazénu od roku 2000 a je tu považován za jednoho z nejlepších. Stejně jako ostatní absolvuje pravidelná školení. Plavčíci tu zasahují při tonutí zhruba jednou za týden až čtrnáct dní. Za posledních devět let se zde ale odehrály jen dva až tři vážnější případy. Skončily bez následků.
Vedoucí bazénu Karel Koutecký se obžalovaného plavčíka zastává. Podle něj bývá těžké vyhodnotit, zda má návštěvník ve vodě potíže, nebo si jen hraje. "Lidé se do bazénu chodí vyblbnout, vyřádit. Že někdo sjíždí po šikmé ploše do hloubky, takových případů vídáme desítky a je to hra dotyčného. I ostatní, kteří plavali kolem, to považovali za hru."
Postižený mladík, o jehož plaveckých schopnostech se toho moc neví, se navíc topil ve druhé dráze. Tedy jen asi tři metry od hrany bazénu. Když Koutecký viděl záznam z kamery poprvé, myslel si, že se J. H. ve vodě rozcvičuje a rozdýchává před potápěním.
"Plavčíci si z toho vzali ponaučení. Bývají nahoře za sklem stále, ale třeba blíž k vodě," dodal Koutecký.
