Kaddáfí svůj pobyt zakončil večeří s 800 italskými podnikateli, bankéři a politiky. A korunoval jej výzvou Evropě, ať mu platí za to, že chrání Itálii od afrických přistěhovalců "aspoň pět miliard eur ročně".
"Jinak," varoval, "by se Evropa mohla proměnit v Afriku, mohla by zčernat."
Nabádáním k islámu v centru křesťanství a vydíráním Evropy zašel i na evropské zvyky daleko a jeho chování přemazalo podle komentátorů užitečnost obchodních smluv, které v Itálii uzavřeli.
"Žádná jiná západní diplomacie nedegraduje vlastní hlavní město na cirkus," píše deník La Repubblica, který je levicově orientovaný a jako jeden z mála nepatří do Berlusconiho mediálního impéria.
Hranice vkusu
Za hranicí vkusu byla návštěva i podle provládního deníku Corriere della Sera, který kvůli vidině zakázek, plynu a ropy jinak omlouvá obchodní pragmatismus Itálie hubených let a navrhuje smířit se s "folklorem" vůdce.
"Berlusconiho Itálie učinila velkou chybu, když překročila hranice, které se měly pro pověst země a důvěryhodnost brát za nepřekročitelné," píše deník. Připomíná, že Berlusconi se pohádal s Francií o evropskou ústavu, v níž chtěl zmínit křesťansko-židovské kořeny, ale plukovníka nechává říkat, co se mu zlíbí.
Hostitel Silvio Berlusconi, kterého Kaddáfí tituloval "drahý odvážný přítel", nebyl žádostmi ani misijní činností mezi pěti sty modelkami svého "přítele" ohromený. Naopak vychválil vztah s Libyí jako "model diplomacie za časů globalizace" a kritiky nazval "vězni starého myšlení".
Kaddáfí přikapával jedu i jinde. Zmínil, že podpoří italského kandidáta v Radě bezpečnosti OSN, a představil svou vizi Středomoří. Mluvil o čistém moři, o dialogu mezi jižními a severními břehy, ale i o moři, "které se musí vyhnout imperialistickým konfliktům, které nesmí brázdit jiné lodě než těch zemí, jejichž břehy omývá", cituje ho deník Corriere della Sera. Koho měl na mysli? Americkou flotilu se základnou v Itálii.
Vztahy mezi oběma zeměmi se posílily po dohodě z roku 2008, kdy se Berlusconi zavázal, že Itálie zaplatí během 20 let odškodné za předválečnou okupaci ve výši pěti miliard eur investic třeba do stavby dálnic. A Itálie se stala hlavním libyjským obchodním partnerem.
Komentátoři se ptají, jestli někdo zvážil výhody a nevýhody "přátelství" s bývalou kolonií, jakkoliv přetéká ropou a plynem.
Například loňské dohody o vracení nelegálních uprchlíků do Afriky vydíráním ztrácejí smysl. Libye zastavuje tisícovky přistěhovalců u svých hranic a nepouští je k italským břehům. Nikdo však neví, co se s nimi děje dál. A nikdo neví, kdy plukovník své hlídky z moře pošle domů.
