A má pravdu. Většina lidí honorovaných zadluženým státem dostává menší osobní ohodnocení, třinácté a čtrnácté platy se zřejmě smrsknou na platečky.
Daňový poplatník má jinou stížnost: loni rostly mzdy nejrychleji za několik posledních let, průměrně o jedenáct set, přičemž nejvíc přidával právě erár - v průměru o půldruhé tisícovky.
Na vládu, která se naposledy zadlužila 109 miliardami korun, je to "úctyhodná" velkorysost. A co hůř, zatímco v privátní sféře počet pracovníků klesá, ve státní stoupá.
Člověk by snadno mohl podezírat ministra Škromacha, že víc než půlmilionovou rekordní nezaměstnanost řeší tím, že stát ty lidi bez práce zaměstnává. Vždyť přibral na své výplatní listiny dalších dvanáct tisíc lidí. A to se vláda zapřisáhla, že jich bude ubývat.
Ministr Gross na to "ubývání" dokonce uzavřel sázku. Nevsadil nic menšího než svou vládní hlavu. Už aby si začal holit krk. Viník stížností bitého státního zaměstnance (učitele, herce, knihovníka...) i bitého daňového poplatníka je jeden: vláda.
Reformou vyhlásila úspory. Na straně druhé nemá dost odvahy, aby rázně ťala do bobtnající byrokracie. Slýchali jsme, že reforma státní správy přinese pokles počtu úředníků - a ono jich přibývá! Kde? Světe a občane, divte se, to se přesně neví.
Ale víc lidí musí logicky z jednoho (hladového) koláče dostat menší kousek. Totéž se týká reformy zdravotnictví a lékařů, školství a učitelů... Ekonomika roste a lidé propuštění státem by si tak snadno mohli najít práci u soukromníků - pokud by však vláda v rámci své pareformy drobné podnikání tolik nedusila.
