V době, kdy jsou z pásma Gazy ovládaného Hamasem den co den odpalovány salvy raket Kassám a izraelští politici se předhánějí, kdo se vytasí s nejtvrdší reakcí, se dnešní izraelská otázka redukovala na úvahy, zda provést, či neprovést invazi. Na obou stranách však existují rozpory a obě strany se ocitly v pasti zdánlivě neřešitelného dilematu.
Hamas jako vládu je třeba posuzovat podle schopnosti zajistit obyvatelům Gazy bezpečnost a slušné vedení, ovšem Hamas jako hnutí se nedokáže zpronevěřit svému pevnému závazku bojovat s izraelským okupantem do poslední kapky krve. Hamas koneckonců nebyl zvolen proto, aby uzavřel mír s Izraelem nebo zlepšil vztahy se Spojenými státy. Jakkoliv mohou být některé sporadické známky posunu k politickému realismu povzbudivé, bezprostřední agenda Hamasu nezahrnuje zradu vlastního raison d’être přihlášením se k mírovému procesu z Annapolisu vedenému Spojenými státy.
Armádní plány invaze do Gazy už Izraelci schválili
Ofenzíva Hamasu není pokusem vtáhnout Izrael do nákladné invaze, která by mohla otřást jeho režimem. Jde spíše o krok vedený s cílem nastolit rovnováhu hrozeb založenou na udržování konfliktu nízké intenzity i v případě, že se obě strany dohodnou na novém klidu zbraní.
Dnes stále arogantnější a mimořádně dobře vyzbrojený Hamas očekává, že tento klid zbraní bude dohodnut pouze výměnou za nové ústupky ze strany Izraele i Egypta. Patří mezi ně otevření hranic Gazy včetně Egypťany kontrolovaného přechodu v Rafáhu, propuštění členů Hamasu zadržovaných v Egyptě, pozastavení izraelských operací proti aktivistům Hamasu na západním břehu Jordánu a právo reagovat na jakékoliv domnělé porušení příměří Izraelem.
Balancování na pokraji války je však ze strany Hamasu nebezpečné, poněvadž konflikt nízké intenzity může snadno přerůst v otevřené vzplanutí, pokud si jeho rakety vyžádají na izraelské straně politicky neudržitelný počet obětí. Nejvyšší izraelští představitelé již ostatně schválili armádní plány invaze do Gazy, přičemž její načasování a odůvodnění zůstaly otevřené.
Hamas si hraje s ohněm
Hamas si hraje s ohněm i na egyptské straně, když povýšeně přerušil Egyptem vedený proces usmíření s OOP Mahmúda Abbáse a zavázal se překazit egyptskou a saúdskou iniciativu za prodloužení funkčního období prezidenta Abbáse do roku 2010. Místo toho dal Hamas najevo, že jakmile Abbásovo funkční období 9. ledna oficiálně vyprší, má v úmyslu jmenovat prezidentem Palestiny dosavadního předsedu palestinského parlamentu – člena Hamasu, jenž momentálně sedí v izraelském vězení.
Radikalismus Hamasu nepostrádá politický cíl – pohřbít vše, co zbylo z řešení založeného na existenci dvou států. Skrovné výsledky mírového procesu z Osla pokládá Hamas za potvrzení svého neměnného názoru, že dohody z Osla byly od počátku odsouzeny k zániku a že Izrael a Spojené státy nikdy neměly v úmyslu respektovat minimální požadavky palestinského národnostního cítění.
Budoucnost patří islámu
Hamas nikdy nebyl lhostejný ke každodenním politickým kalkulacím, avšak zároveň se jimi nenechá omezovat. Jako veskrze náboženské hnutí, podle kterého patří budoucnost islámu, chápe své počínání jako součást dlouhodobého ozbrojeného boje za osvobození celé Palestiny.
Ani politika na pokraji války není z hlediska tohoto hnutí veskrze iracionální, poněvadž jedním z důsledků nezdařeného pokusu Izraele zničit v roce 2006 Hizballáh je skutečnost, že vůbec poprvé v dějinách této země prosazuje vojenské vedení zdrženlivý přístup a aktivně vystupuje proti radikálnějším opatřením navrhovaným na jednáních kabinetu. Izraelská zdráhavost podniknout invazi do Gazy pramení ze střízlivé analýzy smysluplnosti takového kroku. Ministr obrany Ehud Barak, jenž je zároveň lídrem Strany práce, je možná připraven zaplatit v předvolebním období vysokou politickou cenu přijetím třeba i nového klidu zbraní, který bude Hamas příležitostně porušovat.
Invaze do tak malého a hustě obydleného územního pásu, kde Hamas systematicky používá civilisty jako lidské štíty, nutně vystaví izraelskou armádu obviněním z válečných zločinů. Jakkoliv může být izraelská akce oprávněná a jakkoliv bude mezinárodní společenství kritické vůči utiskovatelskému režimu Hamasu, nepotrvá dlouho a obsáhlé zpravodajství o obětech mezi civilisty posadí na lavici obžalovaných světového veřejného mínění Izrael, nikoliv Hamas. Opětovná okupace Gazy by navíc přinutila Izrael znovu přijmout plnou a výlučnou zodpovědnost za jeden a půl milionu Palestinců, kteří jsou nyní pod kontrolou Hamasu.
Je reálné Hamas svrhnout?
I kdyby však byl Izrael připraven zaplatit cenu ostrého mezinárodního odsouzení, není zřejmé, co úspěch v podobné válce skutečně znamená. Je svržení režimu Hamasu reálnou možností? Vláda Ismáíla Haníji by se mohla zhroutit, avšak Hamas by zůstal silnou a vskutku palestinskou organizací, kolem níž by se obyvatelstvo dozajista srotilo. A i v případě obnovené okupace a přítomnosti izraelských obrněných divizí v pásmu Gazy by se rakety Kassám stále daly odpalovat – což by bylo pro okupanta největší ponížení.
A konečně je nutno říci, že jakmile zbytky mírového procesu dostanou smrtelnou ránu a hřbitovy v Izraeli a ve zničené Gaze se znovu zaplní čerstvými oběťmi, bude se chtít Izrael stáhnout a nezbude mu než jednat o dalším příměří… s tímtéž Hamasem.
© Project Syndicate, 2008.
Šlomo Ben-AmiBývalý izraelský ministr zahraničí, dnes působí jako viceprezident Toledského mezinárodního centra pro mír. Je autorem knihy Scars of War, Wounds of Peace: The Israeli-Arab Tragedy (Válečné jizvy, mírové šrámy: Izraelsko-arabská tragédie). |
