ÚDER NA IRÁK:
on-line reportáž
Pokud to nepůjde a Irák se za několik dnů nesesype, přijde něco horšího. V takovém případě má být americký útok na Irák rychlou kombinací leteckých úderů a pozemních útoků, manévrů, při nichž vojáci budou útočit po zemi i ze vzduchu s cílem zlomit co nejdříve iráckou obranu a současně zamezit odvetnému úderu.
Heslem takové války by byla simultánnost. Všechno má běžet najednou. Tempo má být tak rychlé, že se hovoří dokonce o novém druhu války: "blitzkrieg" 21. století. Za týden po začátku velké ofenzivy chtějí mít USA údajně obsazeny tři čtvrtiny Iráku. Zbytek bude buď obklíčen, nebo útočníky nezajímá.
Základní americký plán je na první pohled jednoduchý. Hlavní úder je veden z Kuvajtu, současně by měla být otevřena "druhá fronta" na severu, v iráckém Kurdistánu, aby rozdělila Saddámovy síly. Nejdříve by však asi přišel zničující úder ze vzduchu, který by měl, jak to před časem Američané formulovali, "šokovat a zděsit" Iráčany, zlomit jejich bojového ducha a přinutit je, aby se začali vzdávat.
Současně budou v Iráku vysazeni výsadkáři a speciální jednotky, které budou hledat irácké rakety, zbraně hromadného ničení a také hlídat ropná pole i místní obyvatele. Další výsadkáři přistanou na letištích v Kurdistánu a obsadí je, dokud nepřiletí transportní letadla s těžkou technikou. Ale i tak budou početně slabí, takže se budou modlit, aby Iráčané neměli chuť bojovat.
Americké síly na směru hlavního úderu se začnou ihned na iráckém území dělit do několika útočných proudů. Hlavní kolona bude postupovat k Bagdádu vzdálenému asi 480 kilometrů, od ní se oddělí skupina vyčleněná k obklíčení Basry, jež leží jen 50 kilometrů od kuvajtských hranic. Tato skupina může rovněž postupovat na Bagdád.
Američané netouží nutně po bitvě. Válka, která se právě rozbíhá, nemá probíhat podle Clausewitze, který věřil, že nepřítele je nutno najít, porazit a zničit. Má se odvíjet podle delikátnějších pravidel ještě staršího vojenského teoretika, Číňana Sun-Cu. Ten napsal, že ti, kdo se vyznají v umění války, si podmaní nepřítele bez boje.
Jak to Američané chtějí udělat? Jakmile obrněné kolony vjedou do jižního Iráku, cestu jim budou klestit svou palebnou silou vrtulníky a bojová letadla. Taktika spočívá v tom, že letouny uzavřou palbou protivníka do kapes, z nichž nebude moci vyrazit do protiútoku.
Jakmile se tak stane, mají se na místě objevit pěšáci či námořní pěchota, které tam dopraví transportéry - anebo ještě rychleji vrtulníky. Vše má probíhat nikoliv krok za krokem, nýbrž v jednom sledu, jako když do sebe v pohybu zapadají hodinová kolečka.
Cílem není nepřítele rozdrtit, ale zaskočit, odhrnout z cesty, případně rozprášit. Cílem je Bagdád, Basra, Tikrít. Jenže než budou tato města obklíčena, může se stát mnoho věcí. Na hlavním směru bude prvním skutečným problémem přechod řeky Eufrat. Je jaro, a tak je řeka zřejmě rozvodněná. Navíc vojska u přechodů zpomalí, a tak budou zranitelná.
Irák může použít chemické zbraně, pokud je má. Při dalším postupu se Američané dostanou do hustě obydlených oblastí. Aby je Saddám zpomalil, může jim vyslat do cesty tisíce uprchlíků.
Každý velitel by rád své tažení ozvláštnil efektním prvkem. Generál Schwarzkopf za Pouštní bouře vymyslel "levý hák", útok z levého křídla. Jeho nástupce Franks by mohl přijít se vzdušnými výsadky. Pro tuto válku se přesně hodí.
Výsadkáři by se mohli objevit u Bagdádu a Basry, aby zabránili Iráčanům stáhnout se do jejich ulic, a vytvořit tak zárodky mezopotámských Stalingradů. Bylo by to efektivní, efektní, ale riskantní. Výsadkáři jsou zranitelní. A Franksovi půjde o to, aby měl ztrát co nejméně.
A co se stane, až Američané dorazí k Bagdádu? Mají tři možnosti. Držet město v obklíčení, vyrazit do všeobecného útoku - nebo podniknout něco jiného. Třetí možnost je správná, protože obležení by pomohlo Saddámovi vydírat obrázky hladových a zraněných svět a žádat příměří, zatímco frontální útok by byl příliš krvavý. V ulicích města by Američané přišli o své výhody, jimiž jsou rychlost, palebná síla a přehled o bojišti.
Ale co je tedy třetí možnost? Jsou to chirurgické útoky na důležitá místa Bagdádu. Velitelství, ministerstva a kasárna. Pokud Američané zvolí tuto taktiku, budou moci znovu nasadit své "chytré zbraně". Metodicky lze takto město vyčistit celkem bezbolestně, ale vyžádá si to čas.
Tím by mohla skončit hlavní část války, která se úplně liší od první války v Zálivu. Ta byla vedena zbraněmi vyvinutými ještě za studené války, a taktikou vymyšlenou dokonce za druhé světové války. Žukov i Patton by se tehdy na bojišti cítili hned jako doma.
Tato válka už by byla nad jejich síly. Dění dosud nepoznané rychlosti, palebná síla, přehled po bojišti a počítačová technologie. Ale stále to bude válka lidí. Tak to je plán. Uvidíme, jaká bude válka.
