V červnu sebevědomá ODS, už už sahající po moci, schlípla.
První pohled však ukazuje jenom výborně zorganizovanou reklamní kampaň. Politické skutky ji usvědčují z toho, že je přefouknutá.
Při prosazování prvního skutečně důležitého zákona Grossovy éry sociální demokracie selhala. Silniční zákon, který měl pomoci zcivilizovat silnice, pohřbila nejednotnost poslanců ČSSD. Místo toho, aby byli schopni zákon vylepšit, zničili měsíce vážné práce.
Pan Gross dokázal svou stranu slepenou odprava z liberálů až doleva po socialistické dogmatiky zabalit do plakátu s přitažlivým úsměvem. Teď vidíme, že uvnitř toho balíku se to mele.
Po doplňovacích senátních volbách nemůžeme posuzovat nic víc než dva obvody. V obou však utrpěli Grossovi kandidáti porážku. Přitom zejména Erazim Kohák v Praze byl těžká váha.
Jak krach silničního zákona, tak neúspěch v doplňovacích volbách naznačuje, že pan Gross sice dokázal v rekordním čase přemalovat vývěsní štít své strany, avšak většina problémů, které smetly Vladimíra Špidlu, zůstává a zůstane až do voleb.
Nedůvěryhodný program a nedostatek osobností v ČSSD. Slabost účelově sestavené vlády. Naprostá názorová neslučitelnost pravého a levého proudu sociálních demokratů a půtky uvnitř poslaneckého klubu.
Lze očekávat, že Stanislav Gross dopadne v listopadových volbách lépe než Vladimír Špidla v evropských. Ale možná jen proto, že hůře už dopadnout nejde. Nová tvář, velké plakáty, hraný optimismus a peníze rozhazované mezi lid nemohou za několik měsíců vyléčit těžkou chorobu, kterou trpí sociální demokracie.
Ti, kteří si myslí, že Špidlův krach je zapomenut a do krajských a senátních voleb vyrazil nový favorit, se tedy patrně hluboce mýlí.
