Premiér kontruje Šimkem
Premiér vzápětí zareagoval návrhem jmenovat ministrem vnitra svého blízkého spolupracovníka Ivana Šimka. Schuster se dal slyšet, že musí premiérův návrh ještě prozkoumat, ačkoliv formálně mu ústava nedává jinou možnost než jeho návrh akceptovat a Šimka jmenovat.
Dzurinda dal před novináři najevo, že Šimkova nominace je reakcí na neloajalitu Jána Čarnogurského a jeho křesťanské demokracie, ačkoliv mu ministr spravedlnosti prý pohrozil, že takový postup může vést k pádu vlády.
Zatímco před odvoláním vicepremiéra Pavla Hamžíka na počátku května se Dzurinda odvolával na podporu dalších vládních stran, tentokrát hovořil jen o svých ústavních pravomocích; o návrhu na Šimkovo jmenování koaliční partnery jen informoval. "Netroufám si charakterizovat jejich postoje," připustil.
Dzurinda však v zájmu stability koalice i úspěchu integračních snah nemíní využít svých pravomocí k návrhu na odvolání Čarnogurského z vlády.
Další kolo koaličních sporů o změny v Dzurindově vládě má následovat nejpozději v pátek. Premiér požádal ještě v úterý o jmenování poslankyně Márie Kadlečíkové vicepremiérkou pro evropskou integraci.
Jak odpoví na premiérův postup při jmenování ministra vnitra koaliční partneři, zatím není jasné. "Nemám zájem, aby tato vládní garnitura předčasně skončila, ani premiér. Chci, aby dostali šanci dovládnout a splnit sliby," prohlásil prezident Schuster.
Pittner odešel po Hamžíkovi
Pittnerova demise následovala po odvolání vicepremiéra Pavola Hamžíka, který musel vládu opustit 4. května kvůli aféře kolem údajného zneužití pomoci od Evropské unie. Pittner je tak šestý ministr, který opouští Dzurindův kabinet během posledního půldruhého roku.
Pittner z vlády odchází po kritice své práce zejména z postkomunistické Strany demokratické levice. Odstoupil, aby koalice mohla dále fungovat a Slovensko mohlo postupovat k integraci se Západem. Podle Pittnera totiž na Slovensku teď není lepší řešení než nynější vládní koalice.
Ministr vnitra byl už delší dobu kritizován, i z řad koaličního tábora, že stále nejsou u konce kriminální případy, do kterých byly údajně zapleteny špičky z dob vládnutí Vladimíra Mečiara. K nejčastěji zmiňovaným ministrovým prohřeškům patřilo vyšetřování únosu syna bývalého slovenského prezidenta Michala Kováče mladšího a útěk bývalého šéfa SIS Ivana Lexy, obviněného mimo jiné i ze spoluúčasti na únosu, do zahraničí. Dále byl kritizován například za fiasko ve vyšetřování vraždy exministra hospodářství Jána Duckého či za pochybné privatizace některých lukrativních podniků.
Pittner opět však odmítl výhrady, že za svého působení v čele ministerstva vnitra nedopadl pachatele přehmatů předchozí éry. Výsledky se prý podle něj objeví po čase, protože obžaloby nyní váznou na soudech.
Pittner dal také najevo, že tlaky na to, aby abdikoval, mohly souviset i s aktuálním policejním vyšetřování nejmenovaných vlivných osobností.
Šestý odchod z Dzurindovy vláda
Pittner je po Hamžíkově odstoupení šestý ministr, který opouští Dzurindův kabinet během posledního půldruhého roku. Všeobecně se očekává, že nebude ani poslední - změny ve vládě se mají dostat na pořad koaliční rady ještě tento týden. Prezident Schuster věří, že při rozumných změnách má vláda ještě šanci mnohé napravit.
Třetí odchod ze stejné funkce
Pittner byl ministrem vnitra již v letech 1990-92 a poté i v roce 1994 a jako bezpečnostní odborník Křesťanskodemokratického hnutí (KDH) a později Slovenské demokratické koalice (SDK) proslul ostrou kritikou údajných nelegálních praktik spojených s HZDS a Slovenskou informační službou (SIS).
Opozice v čele s HZDS se v posledních letech pokusila Pittnera třikrát neúspěšně odvolat z funkce. Trnem v oku HZDS byl Pittner i kvůli prohlášení, že pokud soud prokáže účast špiček HZDS na kriminální činnosti SIS v minulých letech, navrhne zákaz strany.
|
KDO JE PITTNER Ladislav Pittner se narodil 18. května 1934 v západoslovenských Malackách. Po únorovém převratu v roce 1948 se ještě jako nezletilý zapojil do protikomunistického odboje a v šestnácti letech byl zatčen a odsouzen za protistátní činnost a špionáž v souvislosti s tzv. Katolickou akcí; v letech 1951-53 byl vězněn. Po propuštění byl patnáct let zaměstnán v podniku Tatra Regena Bratislava. Od listopadu 1967 do září 1990 pracoval jako systémový programátor, později samostatný vědecký pracovník v Ústavu ekonomiky a organizace stavebnictví (ÚEOS) Bratislava. Střední školu přitom dokončil až v šedesátých letech, roku 1970 vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě a později složil vědeckou aspiranturu z oboru aplikované kybernetiky. Startem do vysoké politiky byl pro Pittnera listopad 1989, kdy byl předsedou podnikového stávkového výboru a předsedou pobočky Veřejnosti proti násilí (VPN). Brzy ale přestoupil do KDH a začal pracovat v bezpečnostní oblasti, nejprve jako náměstek ředitele Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie Federálního ministerstva vnitra a pak jako slovenský ministr vnitra. Od roku 1992 je poslancem Národní rady SR. Je podruhé ženatý a má čtyři děti. |
