Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Pištec si vykračuje směle vpřed. Slavný snímek autor nikdy neviděl

  17:06aktualizováno  17:06
Hoch s píšťalou, který si rázuje uprostřed peruánských And. Známý snímek bezděky vyvolává úsměv na tváři. Do dějin vstoupil jako symbol oslavy mládí, které kráčí přes všechna úskalí světu vstříc. Málokdo však ví, že samotný autor fotku nikdy nespatřil. Werner Bischof zemřel dřív, než film stačil vyvolat.

Chlapec hrající na flétnu u Cuzca v Peru. (jaro 1954) | foto: Werner Bischof

SLAVNÉ FOTOGRAFIE

Seriál iDNES.cz nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií, které se staly ikonami, ať už vznikly na válečných bojištích, při různých tragédiích, ve vesmíru nebo "jen" zachycují lidské osudy.

Toho květnového rána 1954 dělal malý hubeňour z jihoperuánského Cuzka nejspíš to, co každý jiný den.


Obul si sandále, nasadil kloubouček, přes rameno přehodil vak a vyrazil na cestu do asi deset kilometrů vzdáleného Pisaku.

Nezapomněl ani na quenu, flétnu vydlabanou z kusu cukrové třtiny, aby mu cesta lépe utíkala. Dostat se z Cuzka do Pisaku není jen tak, cesta vede vysoko v horách krajem kolem řeky Urubamby.

Velký foťák na stativu uprostřed prašné cesty

Tentokrát ho ale ve výšce okolo tří tisíc metrů nad mořem rozptýlilo i něco jiného. Na cestě spatřil několik lidí. Hned bylo vidět, že nejsou místní. Měli moderní oblečení a jak se k nim blížil, zaslechl, že mluví jazykem, kterému nerozuměl.

Nejspíš si tehdy řekl, že si jich raději nebude moc všímat, přidal do kroku a nepřestával hrát. Po očku ale zkoumal každou přezku na botách cizinců a hlavně fotoaparát na stativu, který vyčníval uprostřed prašné cesty.

HUMANISTICKÁ FOTOGRAFIE

- K jejímu rozvoji přispěla hlavně 2. světová válka. Po válečných hrůzách v lidech vznikla potřeba hledat znovu krásy života.

- Podobá se reportážní fotografii, nezáleží u ní ale tolik na konkrétní situaci. Snímek má být nadčasový, má prostřednictvím běžných okamžiků zachytit lidský úděl na tomto světě.

- Přelomem byla výstava "Lidská rodina" z roku 1955, kterou sestavil Edward Steichen.

Fotoaparát patřil reportérovi časopisu Life Werneru Bischofovi. Osmatřicetiletý Švýcar s ním do té doby procestoval takřka celý svět.

Původně umělecký fotograf se už několik roků věnoval reportážní fotografii. V poválečných letech, když projížděl rozbolavělou Evropu zotavující se z válečných ran, zjistil, že má pro takovou práci oko i trpělivost.

Do Latinské Ameriky dorazil v březnu. Nejprve fotil v Panamě a v Chile. Pak se přesunul do Peru, kde pracoval na reportáži o tamní metropoli Limě.

Nyní spolu s geologem Ali de Szepessym projížděl peruánskými Andami. Mířili do amazonských pralesů.

Při pohledu na malého pištce uprostřed hor si tehdy možná vzpomněl i na svého čtyřletého syna a těhotnou manželku, kteří na něj čekali v Curychu. A zmáčkl spoušť fotoaparátu.

Vzpomínku na chlapce s quenou si Bischof nestihl zapsat

Jestli to tak skutečně bylo, se už nikdo nedozví, i když si Bischof o svých putováních a práci vedl podrobné záznamy v cestovních denících.

Obrázek pochodujícího chlapce, který si jen tak píská a který patří k vrcholům světové humanistické fotografie, Bischof nikdy nespatřil.

Krátce po vytvoření svého životního snímku, jenž se stal symbolem optimistického mládí, které beze strachu kráčí vpřed, se fotograf i jeho maďarský kolega zabili při autonehodě. Na jedné z andských horských cest u Peňa de Aguila řidič jejich vozu nezvládl řízení a auto se zřítilo do propasti. Nikdo z posádky nehodu nepřežil.

FOTOGRAF WERNER BISCHOF (1916-1954)

Fotograf Werner BischofJeden z nejvýznamnějších reportážních fotografů minulého století původně nad dokumentováním doby vůbec nepřemýšlel. Od dětství chtěl být malířem, to se ale nelíbilo jeho praktickému otci, řediteli továrny. Měl z něho být učitel, ale umělecké pnutí se ukázalo být silnější, takže začal studovat výtvarnou školu.

Před druhou světovou válkou si v Curychu založil malé fotografické a grafické studio, pak ale musel narukovat. V armádě strávil bezmála tři roky. V roce 1948 začal spolupracovat s časopisem Life, o rok později se připojil k renomované agentuře Magnum, kterou založil proslulý Robert Capa. V padesátých letech začal cestovat po celém světě. Víc jak strávil v Japonsku, navštívil Indii, Spojené státy i Mexiko.

Zemřel 16. května, o necelý týden později zahynul i Robert Capa, který v Indočíně šlápl na minu. Devět dnů po Bischofově smrti jeho žena porodila druhé dítě.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Škeble
Mlži na dně Baltského moře vyrobí víc metanu než dvacet tisíc krav

Na negativní dopady produkce hovězího masa upozorňují ekologové již dlouho – dobytek na farmách je významným zdrojem metanu, který se podílí na globálním...  celý článek

Barcelona: Demonstrace proti zásahu španělské policie během referendu o...
Katalánská vláda nesdělí Madridu, zda opravdu vyhlásila samostatnost

Katalánský regionální kabinet ve stanovené lhůtě neupřesní, zda vyhlásil, či nevyhlásil samostatnost autonomního Katalánska, jak požaduje španělská ústřední...  celý článek

Dopravní zácpy na vjezdu do Doveru, které přístav trápily loni v létě.
Brexit ochromí dopravu přes La Manche, Dover se děsí obřích kolon

Vystoupení Británie z Evropské unie ovlivní celou řadu obchodních sfér i životy obyčejných lidí. Velké problémy očekávají provozovatelé přístavu v britském...  celý článek

Květákové pečené placičky
Květákové pečené placičky

Zdravá dobrota na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.