Mám o svého nejoblíbenějšího současného českého písničkáře Xaviera Baumaxu (1973, vlastním jménem Lubomíra Tichého) posluchačský strach. Aby nezačal vykrádat sám sebe, aby nezačal být parodií sebe sama, aby najednou nebyl trapný a nechytil nějakou tu z tuzemských písničkářských manýr, z nichž za nejhorší považuji takzvanou laskavost a deklarovanou péči o "skutečnou“ pravdivost, což jistojistě znamená, že tvůrce něco důležitého zamlčuje.
O albuXavier Baumaxa: Desperanto. CD, stopáž 65:58 minut. Vydal Xavier Baumaxa, distribuce EMI Czech Republic; http://bandzone.cz/xavierbaumaxa, www.litvinoff.cz. |
Nynější Baumaxovo album Desperanto je v pořadí jeho čtvrté. Protože debutoval roku 2003 deskou Fenkám, je tempo vydávaných CD docela čilé a obavy z rozmělnění tudíž pochopitelné. Tím spíš, že když se podíváme na zadní stranu obalu - Desperanto trvá přes hodinu a obsahuje dvacet čísel. Čtvrtina z nich jsou pro Baumaxovy nahrávky již typické recitační vsuvky, v nichž kromě veršů již zavedeného spolupracovníka Em Rudenka se objevují dvě parodie na slovní projevy a názory exprezidenta Václava Havla.
Tyto proslovy Opičana Havla jsou mediálně vděčné, ale nepodezíral bych Baumaxu z kalkulace; už proto ne, že ty parodie jsou trefné a při veškeré jejich ironické drsnosti je z nich cítit sympatie k parodovanému. Dá se mosteckému rodákovi věřit, když v rozhovoru pro Hospodářské noviny sdělil: "Havel je pro mě jediný polistopadový politik, o kterým mi stojí za to se zmínit. Ale proč bych ho glorifikoval? Je to člověk s vadami, které se mi líbí. (…) Mám třeba báseň Václav Egon Klaus – Přebublalé ego, kterou občas recituju na koncertech, nebo jednu o Jiřím Paroubkovi, ale to jsou lidi, o kterých mi nestojí za to zmiňovat se na desce. Klaus nemá můj respekt. Říká si sice, co chce, ale reprezentuje sebe a ne národ.“
Perly a přebytky
Přítomnost havlovských miniproslovů neznamená zpolitizovatnost nové Baumaxovy desky. Naopak: mezi písněmi se tentokrát nenachází žádný tak angažovaný song – a zároveň na první pohled patrný hit - jako byl Nazijazz na předešlém Retrofutru nebo Ozajstný hip hop na CD Buranissimo Forte. Baumaxa se na Desperantu téměř úplně obrací k soukromým patáliím, k životaběhu, k jazykové hře. Zůstává melodicky vynalézavý, v aranžmá se nevyskytuje tolik hřmotných zvukových barev jako na Retrofutru.
Ráz novinky je celkově o něco komornější, šramlovitější, hospodštější, v jazykové ekvilibristice ovšem samoúčelnější. Jako písně poněkud vatové se mi jeví být Samba v kapkách chlastu, Rosička, Žestoka piča. Baumaxovou recepturou na neopakování se by nemělo být pitvoření; mohl by v něm trochu ubrat. To se přitom vůbec nemusí vylučovat se zachováním "úletů“ – jednou z nejskvělejších záležitostí na Desperantu je skladba DVD – vyčistit!, rytmizovaně vykřikovaná, dadaisticky poskládaná a navzájem prohazovaná slovní spojení typu dvd – vyčistit!/ brambory – vytřídit!/ záplata – motobunda/…
Navzdory zmíněným "přebytkům“ Desperanta se na albu vyskytují písně přináležející se k Baumaxovým těm vůbec nejlepším. Myslím zejména melancholickou zpověď Na druhé straně plotu o tíze "nového“ životního začátku v léčebně. Nebo Žena vyvrknuvší kotník si – s mimořádnými verši "Ženy povinuvše ratolesti/ vyslavše je na své cesty/ pomalu oblékají své tukové vesty// Muži postavivše krovy/ zasadivše stromy/ chůzí houpovou jdou zvolna kopat hroby“. Či invenční "nesmysl“ Dobytí severního pólu Židem Bobem Dylanem.
Hlavním měřítkem a orientačním bodem Xaviera Baumaxy je Xavier Baumaxa sám. Nejen proto, že na domácí scéně je originálním zjevem, nýbrž i proto, že dosavadními nahrávkami si na sebe upletl jistý bič, který začíná práskat nad jeho novými věcmi pokaždé, když při veškeré slovní ekvilibristice a důmyslnosti vyvstává dojem, že už to vlastně známe, že už to tady od něho bylo – a líp. "Já až tak osobní věc nepotřebuju nosit před lidi.“
Vždycky si tou písničkou vyvoláš bolest, a pak, nedej bože, aby se ta pomalá, ukňouraná písnička stala hitem a ty bys musel po pětisté nebo po tisící předstírat, že tě to stále bolí, jako by to bylo čerstvé. Takové programové jitření,“ řekl Baumaxa v již citovaném interview pro Hospodářské noviny.
Nicméně severočeský písničkář stojí po kvartetu alb na určité křižovatce: nechce-li se stát "spolehlivým“ bavičem a zavedeným glosátorem, jinudy než k sobě ta cesta záchrany a přirozeného autorského vývoje asi nepovede. Což přece automaticky neznamená produkci ukňouraných písniček.
