Vědci doposud pouze předpokládali, že hrbouni dlouhoploutví neboli keporkakové (Megaptera novaeangliae) zpívají, aby přilákali samičku, nebo naopak odpudili samce. Ovšem queenslandský tým poprvé dokázal, že písně opravdu mají spojitost s pářením.
Badatelé tři roky sledovali velryby v období jejich migrace, tedy v září a říjnu, kdy se vydávají z oblasti Velkého korálového útesu na jih.
Velryby, které zpívají nejvíce, také tráví nejvíce času se samicemi. Ty právě naslouchají zpěvům samců, aby si vybraly toho pravého nápadníka.
Smith společně se svým vedoucím Michaelem Noadem a skupinou dobrovolníků zdokumentovali chování a vzájemné působení mezi velrybami. Rovněž sbírali genetický materiál a nakonec nahráli přes tisíc hodin hlasových projevů samců pod vodou.
"Písně jsou dílem samců a jsou směrovány k samicím, pravděpodobně k jejich nalákání, ale nezdá se, že by se jimi snažili odehnat své soupeře," poznamenal vědec.
Samci, kteří zpívají nejvíc, tak často činí, když jsou v blízkosti samic a jejich mláďat. Zpívají ale i v jiných situacích a v přítomnosti dalších samců.
Opakující se písně získávají strukturu různých forem, liší se v tónech i frekvencích. Ty by mohly odhalit atributy každého samce, například jeho fyzický stav či věk, a mohou také posloužit jako vodítko, aby si samice vybrala, s kým se chce spářit.
Výzkum, v němž vědci stále pokračují, je součástí projektu australských a amerických badatelů, kteří spolupracují na akustickém výzkumu hrbatých velryb.
