Americký prezident John Wu-wei právě podepsal dohodu o rozmístění čínských vojenských poradců. Ti mají cvičit americkou národní gardu v potlačování nepokojů a dohlížet na bezpečnost čínských investic. Čínský velvyslanec ve Washingtonu v této souvislosti naznačil, že se v Pekingu bude jednat o odložení příští splátky amerického dluhu. Avšak za podmínky, že USA povolí přistěhování dalších dvou milionů Číňanů do modelových zemědělských komunit na americkém Středozápadě.
Na důkaz věčného přátelství se kolem Washingtonova monumentu vine čínský drak a socha Abrahama Lincolna má na klíně přidělanou čínskou holčičku, dar provincie Tchaj-wan za vstřícný postoj USA při vyjednávání o začlenění ostrova do Velké Číny.
Noční můra, hysterie, nebo jeden z možných scénářů vývoje? Představy o úpadku Spojených států a nástupu nových mocností Východu nejsou vůbec nové.
Čína na to nemá
Již naši pradědové v Evropě i v Americe si s oblibou čítávali o "žlutém nebezpečí", tedy o nástupu extrémně pracovité a zároveň v podstatě nemyslící rasy, která hrozí převálcovat naši kulturu i civilizaci. Na základě těchto předsudků bylo například už v roce 1885 zakázáno přistěhovalectví z Číny do USA.
Současný rychlý rozvoj čínské ekonomiky (navíc řízené komunistickou stranou) v kontextu obrovských hospodářských problémů Spojených států proto nahrává myšlenkám, že za dvacet let to bude Čína, kdo bude určovat hlavní směřování světové politiky. Podle mého názoru se však jedná spíše o chiméru, jejíž atraktivita vypovídá více o nás samých než o reálných možnostech vývoje.
I když postavení Spojených států nebude tak výrazně dominantní, pro jejich pokračující klíčový význam i v nadcházejících letech vidím tři hlavní argumenty: důraz na novátorství, příliv kvalitních lidí zvenčí a přebírání amerických způsobů.
Úspěchy čínské ekonomiky jsou nesporné, a zejména z hlediska snižování míry absolutní chudoby v zemi i obdivuhodné. Je třeba si nicméně přiznat, že jsou založeny na kopírování západních technologických postupů i výrobků, v některých případech i celých továren.
Číně se tedy úspěšně daří dohánět Spojené státy (tak jako se to svého času dařilo i Sovětskému svazu), nicméně mezi doháněním a předehnáním je poměrně dramatický zlom, který není snadné překonat.
Není totiž náhoda, že celosvětově úspěšné nové produkty vznikají ve Spojených státech, ať už je to Twitter, Avatar, iTunes či World of Warcraft. Americká společnost je dlouhodobě nastavená tak, aby podporovala individuální iniciativu, kreativitu i ochotu lidí riskovat v jejich podnikatelských záměrech. Existuje také zavedený flexibilní mechanismus, jak mohou malé firmy s dobrým nápadem snadno získat dostatek peněz na další rozvoj. Dokud se tento motor inovací nezadře, budou USA ještě dlouho určovat hlavní trendy v mnoha oblastech.
S inovacemi úzce souvisí i systém vzdělávání, který je ve Spojených státech zejména na lepších univerzitách kvalitnější než jinde. Studenti se učí kriticky uvažovat a rozvíjet své schopnosti v oblastech, které je zajímají. Rozhodně nejde o pouhé opakování a memorování, které se hodí, zejména pokud chcete napodobovat a kopírovat. Důraz se klade spíše na nalezení vlastního kreativního přístupu k předkládaným problémům. Porovnávání s představami ostatních studentů i učitelů neslouží nutně k nalezení jediného správného řešení, ale k obohacení vlastního pohledu. Pro americké vysokoškoláky je například běžné debatovat o výhodách a nevýhodách demokratického systému z různých pohledů.
Absolventi amerických univerzit obvykle završují promoci házením čepic do vzduchu. Ilustrační foto
Číně bude trvat ještě dlouho, než se dostane na srovnatelnou míru otevřenosti a svobodného myšlení. Není tedy divu, že jsou americké univerzity atraktivní pro ty nejlepší zahraniční studenty, přičemž mnozí z nich se po studiích rozhodnu v USA i zůstat. Dokud tomu tak bude i nadále, tak tento stálý příliv čerstvých chytrých lidí z celého světa pomůže udržet Americe výsadní postavení.
Amerika pořád táhne
Třetí důvod, proč je ztráta významu Spojených států zatím v nedohlednu, spočívá v celosvětové atraktivitě amerického přístupu k životu. O čem sní většina Číňanů? Daleko spíše o samostatné, pohodlné a materiálně zabezpečené existenci pro sebe a svoji rodinu než o triumfálním zapíchnutí čínské vlajky na rozstřílenou kupoli amerického Kongresu a následném zotročení bílé i černé rasy. Dokud budou touhy většiny lidí směřovat spíše k dosažení tohoto amerického (konzumního) snu, tak bude klíčová symbolická role USA zachována. Zejména pro mladé lidi všude na světě je navíc americký důraz na individuální odpovědnost v kombinaci s vysokou mírou osobní svobody hodně přitažlivý. V kombinaci s rozšířením internetu bude atraktivita amerického přístupu působit proti zastaralým autoritářským strukturám, což bude v podstatě posilovat i pozici USA.
Budovu soudu, kde probíhal proces s Liou Sio-paoem, střeží policisté. (23. listopadu 2009)
Aktivista provolával hesla před budovou soudu, kde probíhal proces s Liou Sio-paoem (23. listopadu 2009)
Je jistě nutné také přiznat, že Spojené státy mají řadu obrovských problémů, které musí vyřešit. Je to zejména instinktivní neochota voličů přispívat na veřejné projekty, což způsobuje zaostávání základní infrastruktury a velké nerovnosti v systému základního a středního školství. Dále je to přílišné spoléhání se na sílu, které znamená zavlečení do vyčerpávajících konfliktů bez jasných výsledků.
Hrozí tedy, že se z USA do dvaceti let stane ekonomicky vyčerpaná země plná vnitřních konfliktů, která bude ve světě spoléhat pouze na sílu svých jaderných zbraní. To si však voliči vesměs nepřejí, a bude tedy záležet na tom, jak účinně budou schopni tyto představy přenést do Washingtonu.
Pokud nepromarní svoji sílu
Na závěr je dobré se vrátit k výchozí otázce. Spojené státy mají velkou šanci, že zůstanou klíčovou mocností i do budoucna. Bude však možné říci, že "povedou svět"? Jde o to, co si pod pojmem "vedení" představíme – v mnoha ohledech svět nevedou již teď. Pokud se zaměříme na omezenou oblast mezinárodní politiky, tak je téměř jisté, že USA svět za dvacet let nepovedou. To však neznamená, že se této role musí ujmout někdo jiný (například Čína). Čeká nás tedy zřejmě trochu chaotičtější svět bez jasného "vůdce".
Spíše než zastaralý koncept mocenského vůdcovství v mezinárodních vztazích bude v nadcházejících letech důležitý souboj o vedení v jednotlivých klíčových oblastech. Kde se bude jako první prodávat levné elektrické auto? Komu se podaří vynalézt lék zpomalující stárnutí? Kdo bude vytvářet novou generaci on-line her pro desítky milionů uživatelů? Která země dokáže výrazně snížit svoje emise, aniž by to poškodilo její ekonomiku? Kam se budou chtít stěhovat úspěšní mladí lidé?
Vůdcovství v těchto a dalších oblastech bude mnohem důležitější než vojenské ovládání nehostinných horských oblastí. Spojené státy mají dobré předpoklady k tomu, aby i za dvacet let byly v klíčových sektorech ve světové špičce – pokud však svoji energii nenasměrují raději právě k nehostinným horským oblastem.
O autoroviKryštof Kozák Narodil se v roce 1977. Působí na Katedře amerických studií, která je součástí Institutu mezinárodních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval mimo jiné na Bard College v New Yorku a na University of California v San Diegu. Ve spolupráci s kolegy nedávno vydal publikaci Zahraniční politika USA na začátku 21. století, která hodnotí současný stav i perspektivy dalšího vývoje postavení Spojených států ve světě. Jeho oblíbeným tématem jsou americko-mexické vztahy a přeshraniční problémy, které v jejich rámci vznikají. |
