Do SSSR Čechoslováci utíkali před nacisty. Internovány jich byly desetitisíce a v důsledku nelidského zacházení jich většina zemřela – hladem a vyčerpáním.
"Píka sestavil mapu gulagů. Mnohem víc ale po válce vadilo, že měl informace o poměrech v táborech," říká historik Tomáš Jakl.
Generálův syn Milan Píka souhlasí, že jeho otec Heliodor Píka byl zavražděn proto, že toho hodně věděl: "Nikdy ale přímo neřekl, proč se stal nepohodlným. V posledním dopise jen uvedl: Nejde o justiční omyl, ale politickou vraždu."
Heliodor Píka intervenoval podle Milana Píky kvůli vězněným Čechoslovákům u šéfa sovětské bezpečnosti Beriji a zřejmě také u Stalina. "Jedním z těch, které dostal z gulagu, byl generál Jaroslav Procházka, který mi přiznal, že vděčí otci za život."
Informace o poměrech v sovětských koncentračních táborech byly podle historiků po válce o to nebezpečnější, že v téže době se lidé vzpamatovávali z hrůz v nacistických vyhlazovacích táborech. Otřesná svědectví ze sovětských gulagů nalezl Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu v dosud nevytříděném archivu. Důkazy se do něj před časem vrátily z uzavřených fondů komunistické policie.
Generál Píka zaznamenal svědectví propuštěného vězně Slesingera ze Soroklágru. Ten v únoru 1942 přivezl do Buzuluku, kde vznikala československá jednotka, zoufalý dopis vězněných Čechoslováků. "Nacházíme se v Sorockém lágru, kde nás ještě v červnu bylo 360 lidí, teď už nás není ani jedna polovina, většina z nás zemřela... většinou jsme z Podkarpatské Rusi (byla součástí Československa - pozn. aut.).
Chceme umírat za svobodu Československa, ale neumírat od té hrůzy, bídy a hladu." Československý velvyslanec v SSSR Zdeněk Fierlinger, který byl pod silným vlivem tehdejšího šéfa komunistů Klementa Gottwalda, všechny tyto informace mezinárodnímu Červenému kříži zapíral. Generál s nimi naopak pracoval a snažil se životy spoluobčanů zachránit.
Štěpánka Gejzlarová, která byla rovněž s pomocí Píky poslána do Buzuluku, vypověděla: "Byl to náš nejradostnější den. Byly jsme vyzdviženy z velikého utrpení." Z dosud nezveřejněných Píkových záznamů vyplývá, že třicetikilogramový úbytek na váze byl u vězněných Čechoslováků běžný. A v některých případech až padesátikilogramový.
I historik Zdeněk Vališ říká, že pravda o gulagu stála Píku život. Dodává však, že generál byl Gottwaldovu komunistickému vedení nebezpečný i tím, že věděl o jeho šmelině s potravinami, když za války působilo v Moskvě. Píka navíc varoval prezidenta Beneše před plány Sovětů: "Ptají se – jaképak hlasování lidu? Až bude Rudá armáda v Čechách, pak budou muset všichni hlasovat pro diktaturu proletariátu."
Píkova tragédie je o to větší, že i šéfa komunistické rozvědky Bedřicha Reicina či prokurátora Karla Vaše (dosud žije), kteří ho poslali na šibenici, vytáhl z gulagu. Z těch se po válce stali přesvědčení komunisté.
