Nelitujete zpětně, že vás paní Tachecí stáhla z postu zpravodaje ve Spojených státech a požádala vás, aby jste se stal její pravou rukou? V USA právě možná probíhá v souvislosti s prezidentskou volbou historický okamžik, u kterého touží být každý reportér, každý zpravodaj.
To víte, že toho lituju, hrozně toho lituju. Po Americe se mi doopravdy stýská. Je to úžasná země, lidi, příroda. Navíc máte pravdu, že pro zpravodaje teď v Americe nastává fantastické období. Báře jsem vzdoroval asi čtrnáct dní. Vezmu to od začátku. Svým způsobem nesu i určitou zodpovědnost za to, že sem Barbora nastoupila. Když jsem v polovině loňského roku mluvil s generálním ředitelem ČRo, označil jsem za fantastickou myšlenku, že by mohla vést Radiožurnál. Když jsem kandidoval na post generálního ředitele, uvedl jsem Barboru Tachecí jako možnou ředitelku programu. Když se Barbora stala ředitelkou Radiožurnálu, měl jsem z toho dobrý pocit, ale vůbec mě nenapadlo, že bych se měl vracet z Ameriky k nevděčné manažerské práci. Ale pak se mnou Bára začala konzultovat, jak se chystá Radiožurnál modernizovat, a její charizma a vize mě dostaly. A teď, když pracuju se současným týmem Radiožurnálu, tak toho nelituju.
Jaká byla vaše první reakce, když jste slyšel "nový Radiožurnál"?
Poprvé jsem ho slyšel 18. ledna, když jsem přiletěl z Washingtonu. V Americe jsem nás neposlouchal, protože mediální prostředí je tam úplně jiné a nebyl bych to schopen adekvátně posoudit. Přiznám se, že v Americe by Radiožurnál stejně jako jiná naše stanice zněla trochu jako z Marsu. Četl jsem samozřejmě na internetu razantní protestní reakce. Ale když jsem nás pak slyšel v Praze poprvé, byl jsem překvapený, že z tohoto pohledu vlastně žádnou dramatickou změnu neslyším. Líbí se mi hlavně nové ranní vysílání, které má větší spád, je informativnější a přátelštější. Velice dobrá je kombinace zkušených profesionálů jako Honza Pokorný, který je podle mě nejlepší zpravodajský moderátor v zemi, a nových lidí, kteří osvěžili náš tým. V tu chvíli jsem Báře záviděl. V devadesátých letech jsme postavili zpravodajsko-publicistické rádio, které bylo nejposlouchanější v zemi. Ale vysílání s tak přátelským projevem jsem sám nedokázal zavést..
Co se vám líbilo nejvíc?
Jak bezskrupulózně zrušila starou znělkovou grafiku celé řady specializovaných pořadů. Tolik jinglů skutečně rozbíjelo vysílání. Přiznám se, že bych některé pořady nezrušil. Brzdily by mě důvody, které mě vedly k jejich zavádění, ale které už často smetlo nové mediální prostředí. Ale Bára přišla zvenčí a postavila se k Radiožurnálu jako normální posluchač. Říkal jsem jí, že měla pozitivní slepotu. Navíc zavedla řadu moderních prvků. Odpůrci říkají, že moderní mechanika vysílání je komerční. Ale stačí jet do Německa, Rakouska a dalších zemí, abyste slyšeli, že každé rádio veřejné služby má moderní stanici s daleko živějším soundem a projevem. A je to legitimní, protože veřejnoprávní v zahraničí zdaleka neznamená jen konzervativní.
BÁRU OBDIVUJU
Když vás poslouchám, mám dojem, že obdivujete práci, kterou paní Tachecí za krátkou dobu ve funkci odvedla.
Je to tak.
Proč se na to ostatní její spolupracovníci nedívají jako vy?
Naprostá většina lidí u nás si uvědomovala, že je potřebná změna. Pochopitelně se části dotkla osobně, když museli změnit svou práci. Část lidí se s tím nesrovnala, ale většina dlouholetých profesionálů i nových lidí na Radiožurnálu pro nové schéma v nasazením pracuje. A na nich to stojí.
Byla skupina nespokojených tak silná, aby to ředitele Kasíka přimělo učinit tak zásadní krok - odvolat Barboru Tachecí po 96 dnech?
Dělám v novinařině řadu let a vím, že teď nejednám jako žurnalista správně. Ale jsem lidsky v situaci, kdy na podobné otázky nechci odpovídat. Je mi velice líto, k čemu došlo.
Ještě z doby vlastního působení v rozhlase si vzpomínám na chodbové hloučky kuřáků. Mohly mít na její odvolání vliv?
Vidíte, Barboře jsem vyčítal, že kouří, takže i kolem ní se tyto hloučky vytvářely (smích)... Tak samozřejmě že byla pod obrovským tlakem, který bych rozdělil do několika kategorií. O jednom se moc nemluví, je to tlak lidí z komerčního sektoru. Pro komerční rádia byla Barbora obrovským nebezpečím. Před jejím příchodem všem vyhovovalo, že Radiožurnál ztrácí posluchače ve prospěch komerčních rádií. Další tlak byl pochopitelně z prostředí Českého rozhlasu, protože tady byla nová a chtěla rychlou změnu. Proto tady od některých lidí dostávala obvyklou lacinou nálepku, že údajně dělá bulvár. Byli mezi nimi i aktivisté z rozhlasu, kteří spolupracují s protestujícími proti jejím změnám. Silný tlak tu je od zaměstnanců i externistů, kteří přišli o práci. A hlavně, tak silná kampaň proti její snaze oživit Radiožurnál a proti její osobě, to se v Česku proti žádnému rádiu dosud nevedlo.
Mohl jste problémům paní Tachecí nějak zabránit?
Vyčítám si, že jsem nepřijel dřív. Přiletěl jsem z Ameriky až 18. ledna, v tom největším zatížení byla úplně sama. Viděl jsem na ní, že trpí obrovským přetížením organismu. Ale je profesionál, nedala to na sobě znát. Sečtěte si to všechno dohromady.
S čím jste jí mohl pomoct?
S běžným provozem, s vedením stanice.
NECHCI BÝT ŘEDITELEM RADIOŽURNÁLU
Dnes jste pověřen vedením Radiožurnálu. Dostal už jste nabídku vrátit se do křesla ředitele?
Jsem rád, že dělám šéfredaktora, protože jsem nastoupil jako zástupce Barbory Tachecí, to chci dělat. V současné situaci nepovažuji za správné, abych po ní byl ředitel.
Dostal jste tu nabídku?
Bez komentáře.
Jaké budou vaše nejbližší kroky?
Budu pokračovat ve změnách, kterými začala Barbora vychytávat určité nedostatky. Barbora odvedla obrovský kus práce. Jednak prosadila změnu a za druhé postavila Radiožurnál tak, jak má vypadat moderní veřejnoprávní rádio. Já jsem jí v tom jen přijel pomoct. Je například otázka, zda všichni moderátoři zůstanou na svých místech. Naprostá většina ano. Na druhou stranu chci hodně zdůraznit, že tu bude Barbora chybět, odvedla perfektní mechaniku práce. Budu chodit po špičkách, abych to nepokazil. K tomu budu potřebovat oporu lidí, které přivedla.
Budou mezi těmi, kdo Radiožurnál v dohledné době opustí, moderátor Bílek nebo spisovatelka Halina Pawlovská, na které aktivisté protestující proti nové podobě Radiožurnálu nejvíce poukazují?
O každé změně se nejdřív musí dozvědět konkrétní lidé. Než se tak stane, nebudu o tom mluvit.
Moje dcera je dlouhodobě nemocná, říká
KARDINÁL BÁRU NECHTĚL ODVOLAT
. Matka Tachecí vyvrací dohady o konfliktu v rozhlase
Můžete potvrdit nebo vyvrátit informaci, kterou přinesla Česká televize, že na odvolání paní Tachecí vyvíjel tlak kardinál Vlk?
Barbora Tachecí kardinála Vlka navštívila, moc jsme o tom ovšem spolu nemluvili. Při rozhodování o programu respektujeme třeba názor Ekumenické rady církví. Ale kardinál Vlk do programu Radiožurnálu nijak neintervenoval.
Dovedete si představit, že by podobná situace nastala ve Spojených státech?
Ano, ale v Americe by to bylo normální. Lidé se tam aktivizují kvůli všemu možnému daleko častěji než u nás. Ale v Česku je to nestandardní. Ale v Americe by určitě nemohl nikdo vynášet informace z firmy ani z veřejné instituce, aniž by za to dostlal okamžitý vyhazov.
Jak budete únik informací z ČRo řešit?
Dávám těm lidem znát, že o nich dobře vím. U soudu bychom neuspěli.
Nakolik se liší přístup zaměstnanců v amerických médiích ke změnám?
Přijali by to jako výzvu, to je základ amerického úspěchu. Ani v Radiožurnálu to ale není černobílé. I tady mnozí lidé Bářiny změny pojali jako příležitost ke změně. A na nich to teď stojí.
