SPECIÁLNÍ PŘÍLOHAJeho otec přijel hodinu po poledni do Hradce sám, v tašce synovi přivezl i vánoční dárky. "Manželka se s ním setká, až se na to bude cítit," řekl novinářům po návštěvě věznice Bohumil Zelenka.
Jak vaše shledání vypadalo?
Úměrně vážnosti situace. Bylo velice smutné a emotivní. Znovu se vrátím k těm osmi rodinám pozůstalých. Hluboce lituji toho, co jim náš Petr způsobil. Nejhorší pro mě je to, že jim nedokážeme pomoci, je to pro mě obrovské trauma, kterého se do konce života nezbavím. Druhou věcí je utrpení a bolest, kterou naše rodina prožívá, to ale nebudu na veřejnosti ventilovat.
Uvědomuje si váš syn, co způsobil?
Ne že by to proplakal, ale uvědomuje si, co způsobil, a lituje toho.
Co vašeho syna k takovému jednání vedlo?
Těžko říci. Od toho nešťastného pátku 1. prosince (kdy Petra Zelenku dopadla policie) jsem o tom tisíckrát přemýšlel. Motiv mohou znát jen dva: Bůh a náš Petr. Neřekl mi ho. Jsem přesvědčen, že je tam faktor psychického selhání nebo momentu, který nastartoval tuto strašnou situaci, která vyústila v úmrtí v osmi rodinách. Nevěřím, že by Petr byl chladnokrevný, bestiální vrah, který by si to připravil. Říkám to na svoji zodpovědnost.
Nechce váš syn něco vzkázat?
Ne. Nemluvili jsme o tom. Opakuji, omlouvám se za syna a je to pro mě obrovský problém, že nemůžeme zmírnit bolest pozůstalých.
Jak pobyt ve vazební věznici snáší?
Asi tak jako člověk, který se dostane do vězení. Ptal jsem se ho na stravu, režim, a jak to tam chodí. Nikde ani zmínka, že by se k němu chovali nějak špatně, že by na něho dělali nátlak. Ani proti policistům, kteří nás vyslýchali, nemohu říci půl slova, vše bylo korektní, pan vyšetřovatel byl velice lidský a citlivý. Nikdo na nás neútočil.
Sleduje sdělovací prostředky, má přístup k televizi, novinám?
Nabádal jsem ho, aby média začal sledovat, a to nejen ve vztahu k této kauze. Je důležité, aby měl povědomí, co se děje v normálním životě. Říkal jsem mu, ať využívá všechny možnosti, které ve vězení má, aby jen neseděl, nedíval se do stropu a nelitoval se. Byl jsem za ním ve vězení poprvé, proto jsem se s ním snažil bavit o nepodstatných věcech. První okamžik očekáváte se strachem a s obavami. Myslím si, že jsme oba to naše setkání zvládli. Při dalších návštěvách se ho zeptám na další věci.
