Jašek, kterého vyslala do Afriky organizace Hlas mučedníků, aby zdokumentoval případy pronásledovaných křesťanů, byl zatčen, obviněn a odsouzen ke dvaceti letům za špionáž a protistátní činnost.
„Byli jsme ve spojení telefonem i po Skypu, jako vždycky. Telefonovala jsem mu hodinu před tím, než vyrazil z hotelu v Chartúmu na letiště na zpáteční cestu. To bylo naposledy, kdy jsem s ním mluvila,“ vzpomíná Jašková na 10. prosinec 2015, kdy se měl Jašek vracet ze Súdánu do Česka.
Když nevolal při mezipřistání, jak bylo v plánu, tušila, že se něco stalo. „Dcera mě uklidňovala: ‚Vždyť taťku znáš.‘ Já jsem si ale říkala: ‚No právě, vždycky byl zodpovědný a věděl, že o něj máme starost‘,“ líčí Jašková.
Celý večer sledovala na internetu, jak na letiště v Praze míří letadla. Pokaždé doufala, že v některém z nich sedí i její manžel. Když se do 23 hodin nevrátil ani neozýval, její zlé tušení se změnilo v jistotu.
„Byly to nejhorší chvíle mého života. Volala jsem do hotelu v Chartúmu, kde mi řekli, že se odhlásil, kontaktovala jsem řidiče, který sdělil, že ho odvezl na letiště. Dovolala jsem se člověku z letecké společnosti, který mi řekl, že si manžel vyzvedl letenky, ale nenastoupil na palubu a oni museli odletět bez něj,“ vypráví.
Ihned se obrátila na ministerstvo zahraničí a českou ambasádu v egyptské Káhiře, protože v Súdánu Česko nemá zastoupení. „Poradili mi, abych se obrátila na policii. Tam jsem měla dlouhý rozhovor. Následovala spolupráce ambasád a nakonec mi z ministerstva zahraničí řekli, že manžel byl v Súdánu zadržený,“ popsala Jašková.
Věděla, že její muž je v súdánské cele, ale detaily neznala. „Manžel si to nepřál, nechtěl, abychom věděli, jaké hrůzy tam prožíval. A když později mohl telefonovat, já brečela a on mě povzbuzoval. Říkal: ‚Netrap se, hlavu vzhůru.‘ Některé hrůzy, které prožil, se dozvídám až nyní,“ řekla ve středu Jašková poté, kdy zhlédla Jaškovo vyprávění v pořadu Rozstřel na iDNES.cz, kde líčil ponižování, šikanu a mučení (více čtěte zde).
Ve dnech nejistoty jí pomáhala podpora Církve bratrské
Jašek trpěl ve vězení, ona trpěla v duchu s ním v domku na okraji Buštěhradu u Kladna. „Hodně mi pomohlo společenství křesťanů, celá rodina jsme měli obrovskou podporu Církve bratrské v Kladně. To nám hodně pomáhalo. Vždycky, když mi ráno bylo smutno a byla jsem nešťastná, pročítala jsem e-maily bratrů a sester, kteří mi nabízeli pomoc. Byla to obrovská duchovní síla, semklo nás to,“ říká.
Až do konce věřila, že manžela pustí. Minulý týden, 14 měsíců po zadržení, se její přání splnilo. Právě byla doma, když zazvonil telefon. „Volali z konzulátu a říkali, že manžel dostal milost. Cítila jsem obrovskou radost, ale zároveň i nejistotu, obavu, protože v Súdánu je to nevyzpytatelné. Bála jsem se, aby manžela ještě nepopravili,“ řekla (podrobnosti o propuštění najdete zde).
Skutečnou úlevu zažila, až když v neděli v noci jej viděla vystupovat z letadla v Praze. Jeho upravený vzhled, oholená tvář a na první pohled dobrá kondice ji překvapily. Na poslední fotografii, kterou měla, byl zarostlý s dlouhými vlasy. „Nečekala jsem, že bude v tak dobrém stavu,“ řekla.
Co přesně měl Jašek v Súdánu dělat, za kým cestoval a proč, jeho manželka dodnes neví. „Měl se setkat s křesťany, ale nic konkrétního nevím,“ řekla ve středu. Na některé cesty v minulosti vyrážela s ním, spolu byli v Eritreji, Alžírsku a Egyptě. Pokaždé bylo cílem zdokumentovat případy pronásledovaných křesťanů.
„Třeba v Alžírsku jsme navštívili rodinu ochrnutého člověka. Nechali jsme mu nějaké peníze, koupili líheň kuřat. Hlavní ale bylo vše zdokumentovat pro ústředí Hlasu mučedníků, kteří pak zorganizovali pomoc,“ popsala Vanda Jašková. „V Nigérii jsme křesťanským vdovám po zavražděných manželech pořídili mlecí a šicí stroje,“ dodala.
Otázku, zda manžela ještě někam pustí, přešla s úsměvem. On sám to zatím neplánuje, podle svých slov si chce hlavně odpočinout a pobýt s rodinou.
Celý záznam Rozstřelu s Petrem Jaškem (1. března 2017):
