Násilné stěhování starých lidí, kteří tak přicházejí o majetek, arogantní jednání vedení a dlouhodobá šikana. Tak podle obyvatel Semil na Liberecku vypadá situace v místním domově důchodců a penzionu.
"Chybí tu ze strany vedení vlídnost, ohleduplnost a úcta ke stáří. Výsledkem je tísnivé prostředí plné stresu a strachu," shodlo se šestnáct místních lidí včetně místostarosty Vladimíra Šimka a sepsali na radnici o celé věci petici.
S jejich názorem souhlasí i sami obyvatelé panelákového domova důchodců, v jehož horních patrech je i tzv. penzion, kde staří lidé žijí samostatně. "Co člověk musí vytrpět, to nepřeji ani nejhoršímu nepříteli. Paní ředitelka se na nikoho neohlíží. Staré lidi klidně straší. Říká jim, aby se odstěhovali k mladým, aby je omývali oni, když se jim nelíbí v jejím zařízení. Nemáme se kam odvolat," řekla obyvatelka zařízení, vozíčkářka Irena Pielová.
"Na každém poschodí je donašeč, a tak se lidé bojí postěžovat si ostatním," dodali další. Někteří lidé prý museli ležet na pokoji s umírajícími klienty. "Babička se dostala na pokoj, kde vedle ní umírala paní deset dní. Zamkli je tam. Potom jí dali na pokoj další ženu, která také umírala. Mohli dát mezi ně alespoň plentu," uvedla příbuzná bývalé obyvatelky zařízení.
Vedení domova důchodců také údajně stěhuje obyvatele penzionu do nižších pater, čímž přicházejí o část své svobody (moci jít kdykoli ven, vařit si apod.). Dvě obyvatelky penzionu, Marie Váchová a Ludmila Pokorná tvrdí, že byly svědkem násilného vystěhování sousedky z penzionu do domova.
"Přinesly jsme jí nákup, když ji začali zaměstnanci stěhovat. Jenže ona nechtěla a ani o ničem nevěděla, proč by si nás jinak posílala pro nákup. Mohli jí to alespoň dát vědět předem," říká Váchová.
Zaměstnanci prý probírali ženiny osobní věci a rozhodovali o tom, co bude potřebovat a co ne. "Tahle naše sousedka nemá příbuzné, kteří by se jí zastali. Byla z toho celá zničená," upozornila důchodkyně.
Stěhování staré lidi, fixované na své věci a známé prostředí, přitom psychicky zatěžuje. "Bojí se však ozvat, protože jim ředitelka hrozí, že můžou klidně odejít. Jsou to chudáci," dodala bývalá sestra zařízení Vladimíra Balatková.
Sestry a pečovatelky zase upozorňují na to, že neměly dostatek žínek na mytí důchodců. "Chyběly, a tak jsme museli rozstříhat třeba staré ručníky, různé hadříky, kalhotky," shodly se.
Proč však na celou záležitost musela upozornit až petice? "Důchodci se bojí. Nic nechtějí na veřejnosti říkat, a tak se jich zastáváme. Nikomu z nás o nic jiného nejde," řekl Josef Karmášek, jeden z těch, kteří na věc radnici upozornili.
Ředitelka ústavu Alena Vojtěchová vše odmítá. "Stížnosti jsou v podstatě stížnostmi na objednávku jistých lidí, kteří mají důvod naše zařízení špinit. Stížnosti měly být řešeny jinak. Jsou to pomluvy a lži," brání se.
S tím však nesouhlasí vedení semilské radnice. Na základě ohlasů upozornili radní před několika dny ředitelku, aby přehodnotila své jednání s lidmi. Navíc do penzionu a domova důchodců přijde kontrola města. Audit tu provede také krajský úřad.
"Podle mne je to optimální řešení. Nejednáme zbrkle. Informace je nutné prověřit. Jestliže však najdeme chyby, tak ředitelku odvoláme z funkce," uvedl starosta Semil František Mojžíš.
