Skautský činovník Michal Tarant

Skautský činovník Michal Tarant | foto: Archiv Michala Taranta

Z Betléma, nebo zpoza rohu? Lidé dříve světlu nevěřili, vzpomíná skaut

  • 130
Popětadvacáté letos přivezli skauti do ČR Betlémské světlo. Novodobá tradice lákající tisíce lidí čelila v 90. letech nepochopení i podezření, že světlo "zapalujeme někde za rohem", vzpomíná Michal Tarant. Mostecký činovník Junáka světlo rozváží v okrese s nejmenším podílem věřících v celé zemi.

Betlémské světlo začnou o víkendu skauti už popětadvacáté rozvážet po republice - včetně mosteckého okresu, v němž jako jediném v ČR není ani 5 % věřících. Jak jste se stal průkopníkem v tomto obtížném terénu?
V roce 1997 přes výzvu v rámci Junáka, když se hledali kurýři Betlémského světla. Seznamy kurýrů se dávají dohromady každoročně na podzim, říkali jsme si, že by bylo dobré přivézt něco podobného do Mostu a Litvínova. Začali jsme jezdit vlakem, co rozváží světlo - tehdy to bylo do Karlových Varů, dnes až do Chebu. Časem jsme si pořídili auto a začali jsme rozvážet i po vesnicích, nyní pokrýváme celý okres i čtyři města v Sasku. Rozrostlo se to.

Betlémské světlo

  • Tradice podle pověsti pochází z doby křížových výprav, kdy měl svíci se světlem ze Svaté země do Florencie přinést jeden z křižáků, píše web Betlemskesvetlo.cz.
  • V roce 1986 pracovníci rakouského rozhlasu v Linci vymýšleli ozvláštnění sbírky pro zrakově postižené děti. Tehdy poprvé vyrazila do Betléma skromná výprava - malý televizní štáb a jedno dítě.
  • Rok nato se zapojili rakouští skauti, centrem zvětšující se akce se stala Vídeň. Od té doby do Vídně jezdí v půli prosince pro světlo skauti z různých států.
  • V roce 1989 dorazilo Betlémské světlo poprvé do Československa.
  • Církev proti tomu, že světlo rozvážejí skauti, nic nemá. "Pan biskup Vojtěch Cikrle nám jen řekl, abychom měli na paměti, že to je jen malé světélko, ale poslání musí být uvnitř člověka," říká pro iDNES.cz Brigita Kolářová, hlavní koordinátorka Betlémského světla v ČR. Je podle ní třeba mít na paměti i to, že se česká společnost má materiálně velmi dobře a lidé v řadě jiných zemí žijí hůře.
  • Rozpis rozdávání světla ve vašem kraji najdete zde, další detaily na Facebooku

Saští skauti světlo nerozvážejí sami?
V Sasku, respektive v jeho části, co je našemu okresu nejblíž, moc skautských oddílů není. Navíc Most má partnerské město Marienberg, což je vlastně "přes kopec", takže je tam i tato vazba.

Jak se lidé stavěli k Betlémskému světlu v roce 1997, když jste s jeho rozvozem začínal? Nebrali to jako něco nepřípadného, divného?
My jsme byli hrozně rádi, že něco takového můžeme přivážet - a trochu nás zklamalo, že lidé neměli moc velký zájem. Že tomu symbolu nevěřili a mysleli si, že jsme to zapálili někde "za rohem". Stálo nás několik roků přesvědčování, že to má smysl jako poselství - podívejte, je to světlo, které přichází z Betléma, symbol Vánoc, pohody a klidu.

Tehdy jsme to světlo předali třeba dvaceti, třiceti lidem. Dneska to jsou stovky a tisíce, ten nárůst je během roků viditelný a hmatatelný.

Jak se vám podařilo prolomit ledy? Byl nějaký zlomový okamžik, nebo to šlo postupně po krůčcích?
Bylo to v několika směrech. Jedním byla mravenčí práce, to, že jsme vytrvali, že nás to nezlomilo, že jsme pořád měli chuť to světlo převážet i přes počáteční nedůvěru lidí. Hodně asi pomohla média i České dráhy jejímiž vlaky světlo rozvážíme, o Betlémském světle se začalo víc informovat a lidé se to dozvídali. A pak rozvoj internetu, kde ta světélka jsou na mapě a dají se najít. Lidé o tom vědí dopředu a mohou se připravit.

Je to akce s výraznou církevní symbolikou. Jak se církve staví k tomu, že Betlémské světlo rozvážejí skauti?
Nevím, jak je to na celostátní úrovni, ale místní farnosti a faráři, kteří se starají o kostely, jsou rádi, že jim Betlémské světlo přivážíme. Ta důvěra mezi námi je, někdy to třeba zařazují na bohoslužbu, že přijdou kurýři, skauti, zapálí svíci v kostele...

Michal Tarant

Coby místonáčelník patří mezi nejvyšší činovníky Junáka, jeho domovským působištěm je mostecké středisko Oheň.

Na rozvážení Betlémského světla se podílí od roku 1997, koordinuje převoz do Podkrušnohoří i kontakt se saskými městy, kam Češi světlo rozvážejí. Sám rozváží světlo v mosteckém okresu.

Jak v roce 1997 bralo vaše okolí, že se do akce rozvážení Betlémského světla zapojujete? Vy sám jste věřící?
Nejsem věřící a v mém okolí je také málo věřících, Mostecko je tímhle opravdu specifické. Vybavuji si nedůvěru v symbol, v to, že je to opravdu tak, jak říkáme. Okolí si nedokázalo představit, že tomu někdo věnuje svůj čas, prostor, že má chuť někomu udělat před Vánoci radost, dát to světlo, popřát mu hezké svátky. Lidem to asi přišlo zvláštní. Teď to berou, těší se na to.

Vznikla komunita lidí, co se takhle jednou za rok setkává?
Stoprocentně. Někteří se u stromku zastaví, popovídají si... Jsou to ti samí lidé každý rok a nabalují se další. Někdy přivedou na místo i své známé, předávají si to světlo štafetově i sami mezi sebou. Už u toho vzniká atmosféra, je to něco jiného než dřív.

V roce 2010 měli skauti v Rakousku problém, když se průvodčímu ve vlaku nelíbil otevřený oheň. Pamatujete také obdobné komplikace?
Několik případů za ty roky jsme také měli, ale jeden, dva, možná tři. Zodpovědní pracovníci ve vlacích nás s tím světlem nebo lampou chtěli vykázat. Jako kurýři jsme ale vybavení takovou informační depeší, kterou stačí průvodčím ukázat - že je to v pořádku. České dráhy si tu zprávu, že pojedeme, také předávají, takže ta depeše je jen pro jistotu.

Stal se vám někdy průšvih v podobě toho, že světlo zhaslo a museli jste pro něj například zpět do Prahy?
Že světlo zhaslo, se stalo několikrát, pochopitelně častěji v rocích, kdy je větrno, to na náměstí někdy zhasne a musíme to zapálit ze záloh. Ty míváme ve městě čtyři. Před několika lety jsme vezli světlo do Saska a zhaslo nám na horách, takže jsme se nějakých padesát kilometrů museli vrátit a zapálit to znovu. Do Prahy jsme ale nikdy pro nový plamínek nemuseli.

Co znamená Betlémské světlo pro vás osobně? Míváte ho doma?
Máme ho každoročně na štědrovečerním stole a pečujeme o něj. Nebereme to jako nějaký historický symbol, spíš novodobé poselství sounáležitosti s lidmi, co hledají pohodu, klid, dobro a otevřené srdce. Pro mě to v předvánoční době znamená každoroční zastavení se, zhodnocení roku, symbol, že přicházejí Vánoce, že je čas se zastavit, zamyslet a užít si ten klid a pohodu.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video