Album Gabriely Vermelho (1976) s hudbou k baletnímu představení Jessie a Morgiana, uvedenému nejprve v pražské Malostranské besedě a potom v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem, rozhodně nelze označit za jazz, i když master nahrávky je dílem jazzmana Aleše Charváta.
O albuGabriela Vermelho: Jessie a Morgiana CD, vydáno vlastním nákladem pod hlavičkou Ga Re. |
Nemá smysl pokoušet se definovat žánrovou příslušnost tohoto díla: v oné směsici nejrůznějších žánrů kdysi nespojitelných převládá vážná hudba - už díky určení a uplatnění skladby. Přijde mně podstatná autorčina metoda, která má totiž blízko k charakteristickým znakům dnešního různorodého jazzu: prostupování improvizace do prokomponované struktury, spojování jednotlivých hlasů, barev i rytmických a metrických vzorců, obsazení spojující jazzmany s interprety jiných žánrů, využívání širokého rejstříku zvuků (ať už elektronických nebo „kuchyňsky“ nehudebních).
Hudebnice Gabriela Vermelho
A k tomu univerzálně se uplatňující autorka hudby, která zpívá, hraje na housle, dále také na kvinton, akordeon, preparovaný klavír, koncovku, djembe, chimes, skleničky, vařečky, struhadlo na brambory, čajovou konvici, škrabku, příbory, trychtýř, igelitový sáček, lustr a vlastní dech. Ke Gabriele Vermelho se připojují Romana Mazáková na klasický hoboj, Antonín Šturma na obojživelný kontrabas, akustickou, elektrickou i basovou kytaru, a Tomáš Krupka na elektronické samply.
Každý ze čtrnácti vstupů má vlastní kombinaci nástrojů i náladu, většinou v komorním a barevně odlišeném zvuku. Dovedu si představit, že v souvislosti s baletními čísly, která na scéně provázejí „taneční horor v deseti obrazech“, mohou v posluchačích zanechat výrazný a trvalý dojem. Ne tak snadno se v této směsici ovšem budou orientovat posluchači, kteří si CD poslechnou jako běžné album, bez toho, že by znali původní určení a podobu díla.
Hudebnice Gabriela Vermelho
Dříve by to bylo těžko představitelné
Lenka Nová (1975), absolventka střední průmyslové školy chemické a Prvního humanitního gymnázia v Brně, s častými a úspěšnými výlety do muzikálu a divadla, vydala druhé album pod vlastním jménem a s vlastním souborem. Jde o písničky pro poněkud náročnější vrstvu popového obecenstva, v jejichž doprovodu se ozývají jazzové názvuky.
O albuO albu Lenka Nová: Psí hodina CD, vydáno vlastním nákladem. |
Lenká Nová má příjemný hlas s výraznou dikcí, takže jí rozumíte každé slovo. Její partner Michal Pelant, autor devíti z deseti skladeb alba, také zpívá, hraje na kytaru (nelze pominout impozantní sólo v předposlední Sladké sezóně) a barví doprovod na syntezátor, marimbu, celestu, ukulele a programování: zřejmě bude i hlavním tvůrcem aranžmá, které sahá od průzračnějšího komorního zvuku až k téměř bigbandovému triu dechů (Zhasnout a zůstat). Výrazná je i funkce rytmiky (bicí a perkuse Roman Vícha a Víti Halška). Ale nejvýraznější je účast elektroniky, která se uplatňuje se značnou citlivostí, zato důsledně a soustavně.
Zpěvačka Lenka Nová
Osvědčená jazzmanka Beata Hlavenková zde střídá akustické piano s keyboardy a melotromem. Ovšem asi nejvýrazněji je cítit přítomnost o něco staršího pianisty Michala Nejtka. Hraje v jazzových skupinách, v avantgardním komorním orchestru BERG, ale i u Davida Kollera. Po absolvování Hudební fakulty AMU v Praze obdržel už objednávky na nové kompozice od festivalů Donaueschinger Musiktage, Varšavský podzim a Klangspuren.
Dříve bychom si takovou sešlost asi nedokázali představit u alba někdejší zpěvačky kapely Laura a její tygři – a natož, abychom si mysleli, že něco takového může držet pohromadě. Ale dnešní svět takhle funguje. Ať už je to tím, že hudebníci sami cítí spontánně spojení mezi tím, co se v hudbě odehrává, anebo prostě tím, že hledají uplatnění, kdekoliv se jim naskytne. Takovéhle výsledky však nejsou nikterak nesympatické.
