Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Pestré sešlosti na albech dvou dam – Gabriely Vermelho a Lenky Nové

  8:56aktualizováno  8:56
Hudebnice Gabriela Vermelho a Lenka Nová jsou vrstevnice, každá dělá hudbu mimo hlavní proud a jde si svou cestou. Co je pro tuhle chvíli spojuje, jsou nedávno vydaná alba, která zde glosuje doyen české hudební publicistiky Lubomír Dorůžka.

Zpěvačka Lenka Nová | foto: Dalibor Puchtapro iDNES.cz

Album Gabriely Vermelho (1976) s hudbou k baletnímu představení Jessie a Morgiana, uvedenému nejprve v pražské Malostranské besedě a potom v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem, rozhodně nelze označit za jazz, i když master nahrávky je dílem jazzmana Aleše Charváta.

O albu

Gabriela Vermelho: Jessie a Morgiana

CD, vydáno vlastním nákladem pod hlavičkou Ga Re.

Nemá smysl pokoušet se definovat žánrovou příslušnost tohoto díla: v oné směsici nejrůznějších žánrů kdysi nespojitelných převládá vážná hudba - už díky určení a uplatnění skladby. Přijde mně podstatná autorčina metoda, která má totiž blízko k charakteristickým znakům dnešního různorodého jazzu: prostupování improvizace do prokomponované struktury, spojování jednotlivých hlasů, barev i rytmických a metrických vzorců, obsazení spojující jazzmany s interprety jiných žánrů, využívání širokého rejstříku zvuků (ať už elektronických nebo „kuchyňsky“ nehudebních).

Hudebnice Gabriela Vermelho

Hudebnice Gabriela Vermelho

A k tomu univerzálně se uplatňující autorka hudby, která zpívá, hraje na housle, dále také na kvinton, akordeon, preparovaný klavír, koncovku, djembe, chimes, skleničky, vařečky, struhadlo na brambory, čajovou konvici, škrabku, příbory, trychtýř, igelitový sáček, lustr a vlastní dech. Ke Gabriele Vermelho se připojují Romana Mazáková na klasický hoboj, Antonín Šturma na obojživelný kontrabas, akustickou, elektrickou i basovou kytaru, a Tomáš Krupka na elektronické samply.

Každý ze čtrnácti vstupů má vlastní kombinaci nástrojů i náladu, většinou v komorním a barevně odlišeném zvuku. Dovedu si představit, že v souvislosti s baletními čísly, která na scéně provázejí „taneční horor v deseti obrazech“, mohou v posluchačích zanechat výrazný a trvalý dojem. Ne tak snadno se v této směsici ovšem budou orientovat posluchači, kteří si CD poslechnou jako běžné album, bez toho, že by znali původní určení a podobu díla.

Hudebnice Gabriela Vermelho

Hudebnice Gabriela Vermelho

Dříve by to bylo těžko představitelné

Lenka Nová (1975), absolventka střední průmyslové školy chemické a Prvního humanitního gymnázia v Brně, s častými a úspěšnými výlety do muzikálu a divadla, vydala druhé album pod vlastním jménem a s vlastním souborem. Jde o písničky pro poněkud náročnější vrstvu popového obecenstva, v jejichž doprovodu se ozývají jazzové názvuky.

O albu

O albu Lenka Nová: Psí hodina

CD, vydáno vlastním nákladem. 

Lenká Nová má příjemný hlas s výraznou dikcí, takže jí rozumíte každé slovo. Její partner Michal Pelant, autor devíti z deseti skladeb alba, také zpívá, hraje na kytaru (nelze pominout impozantní sólo v předposlední Sladké sezóně) a barví doprovod na syntezátor, marimbu, celestu, ukulele a programování: zřejmě bude i hlavním tvůrcem aranžmá, které sahá od průzračnějšího komorního zvuku až k téměř bigbandovému triu dechů (Zhasnout a zůstat). Výrazná je i funkce rytmiky (bicí a perkuse Roman Vícha a Víti Halška). Ale nejvýraznější je účast elektroniky, která se uplatňuje se značnou citlivostí, zato důsledně a soustavně.

Zpěvačka Lenka Nová

Zpěvačka Lenka Nová

Osvědčená jazzmanka Beata Hlavenková zde střídá akustické piano s keyboardy a melotromem. Ovšem asi nejvýrazněji je cítit přítomnost o něco staršího pianisty Michala Nejtka. Hraje v jazzových skupinách, v avantgardním komorním orchestru BERG, ale i u Davida Kollera. Po absolvování Hudební fakulty AMU v Praze obdržel už objednávky na nové kompozice od festivalů Donaueschinger Musiktage, Varšavský podzim a Klangspuren.

Dříve bychom si takovou sešlost asi nedokázali představit u alba někdejší zpěvačky kapely Laura a její tygři – a natož, abychom si mysleli, že něco takového může držet pohromadě. Ale dnešní svět takhle funguje. Ať už je to tím, že hudebníci sami cítí spontánně spojení mezi tím, co se v hudbě odehrává, anebo prostě tím, že hledají uplatnění, kdekoliv se jim naskytne. Takovéhle výsledky však nejsou nikterak nesympatické.

Autor:


Šafářová v Rozstřelu: Trenéři se mi dřív smáli. Teď je první na světě





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Demonstrace na podporu ruské dívčí kapely Pussy Riot v Madridu (17. srpna 2012)
ZÁPISNÍK: Pussyriotismu zdar. Babiš nebo Zemanovci?

Dávka angažované poezie. Nápad na byznys s politickým deštěm. Hledání odpovědi na otázku: Kdo je horší? To jsou témata zápisníku "Minulý týden", který vychází...  celý článek

Nemůžete říci, že jste nebyli varováni, říká film Rolanda Emmericha 2012.
ZÁPISNÍK: Cože? Už zase krachuje západní civilizace?

Ministr byl na šrot, Zdeněk Škromach fotil "výborné koláčky", Okamuru s Bártou spojila kniha a Tokio volá "Banzai"! To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Miroslav Kalousek po jednání s prezidentem Milošem Zemanem.
ZÁPISNÍK: Několik slov chvály

O jednom kolegovi novináři a o nadávání na média. O české otázce a třech divadelních představeních. A také gratulace Miroslavu Kalouskovi, to jsou témata...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.