V některých případech se možná sami policisté neubránili smíchu, když zapisovali výpovědi lidí, kteří "utrpěli újmu". Jako třeba v případě muže, jehož doma v kuchyni napadl násilník. "Pak vzal z ledničky vajíčka a začal mi je rozbíjet o hlavu. Dále mi snědl hrachovou polévku, což si cením taky na sto korun, protože jsem do ní dával klobásky a další přísady," zaznamenal policista do spisu.
Nádech veselosti má i zpráva lékaře k dotazu policisty, jakými potížemi se zranění podezřelého projevovalo: "Slzení a pálení v krku, trvající desítky minut, omezily nemocného na několik hodin v páchání majetkové či jiné škody."
Ale za některými zápisy ve spisech stojí i samotní policisté. Jeden z nich například popisoval otvor, který v okně zanechal zloděj, takto: "V pravém křídle okna, v její dolní levé části, se nachází prázdný prostor ve tvaru půlkruhu."
Fraktura schovaná pod kloboukem
Jak těžké je někdy vyhovět dotazníku o zaměstnanci, kde je nutné zjistit, jak je na tom onen člověk v kolektivu, přibližuje jeden takový zápis pro policejní potřeby o pracovníkovi bezpečnostní agentury: "Vzhledem k tomu, že výkon služby vykonával samostatně pouze se psem, jeho vztah ke kolektivu není znám."
Z policejních spisů leckdy vzejde vtip, který zakryje původní fakt, že šlo možná i o život: "Řekl jsem policii, že nejsem zraněný, ale když jsem si sundal klobouk, zjistil jsem, že mám frakturu lebky." Nebo: "Nejdříve jsem si myslel, že jen žertuje a že po mě střílí slepými náboji. Když mě odváželi do nemocnice, tak jsem si to už nemyslel."
Cože, já vykradl kadeřnictví?
Tragikomický nádech má také výpověď zloděje, který se nemůže vyrovnat s tím, že vykradl kadeřnictví: "V restauraci jsem se dozvěděl, že bylo vykradeno kadeřnictví. Něco se mi zatetelilo v hlavě, a šel jsem se podívat na jedno místo. Byl to břeh řeky, v křaku bylo to, čeho jsem se obával. Jednalo se o tři uzlíky zhotovené ze závěsu, kdy do jednoho z nich jsem nahlídl, myslel jsem, že mě trefí šlak. Byla to pravda. Vykradl jsem kadeřnictví. Úplná potupa, ostuda, vůbec tomu nerozumím. V závěru této výpovědi chci říct, že spíše lituji sebe víc než poškozené, protože to nechápu. Na dotaz policisty, jak jsem vnikl do kadeřnictví, mohu uvést, že nemám tucha."
A příběh se šťastným koncem na závěr - z výpovědi přepadené ženy, která odvrátila útok zloděje: "Chytila jsem ho oběma rukama za bundu a kopla jsem ho kolenem pravé nohy do genitálií. Pachatel po tomto mém obranném zákroku upustil nůž, zakřičel bolestí a něco vykřikl. Následně zvedl nůž ze země a odpotácel se, jelikož nemohl normálně chodit, do silničního vozidla".
