Na první pohled velké peníze se rázem smrsknou v drobné, uvážíme-li, že pan Volf má zničený život a před sebou beznaděj. Soudní spory s chybujícími či lajdáckými lékaři nejsou nikdy povzbuzující.
Soudí se omyly, nikoli zločiny, žalující i žalovaní jsou nešťastní. Zvykáme si na ně čím dál víc. Lidé se osmělují, najímají si právníky a obracejí se na talár, když jim lékař ublíží a státní tabulky nabídnou jen tragikomickou sumu. I morální satisfakce má v těchto případech pro člověka ohromný význam.
V porovnání s Američany však stále jsme (a jistě budeme i nadále) velmi stydliví "sudiči". Tamní pacienti jsou emancipovanější a na zjištěné diagnóze "lékařské chyby" se dobře živí pluky právníků. Spory v medicíně patří za oceánem k nesmírně výnosným a nejedna ordinace zavřela brány kvůli vyplacení astronomického odškodnění.
V zdejších poměrech jsou i vysouzené částky menší (ba malé) a bankroty ordinací kvůli žalobám pacientů neznáme. Přesto je jisté a logické, že čím dál víc zdravotních peněz padne na odškodňování i na předcházení sporům.
Nemocnice i ordinace se musí pojistit, mnohá vyšetření se budou pro jistotu opakovat a stále víc pacientů najde odvahu postavit se chybujícímu lékaři. Zdravotní péče, na kterou už teď chybějí peníze, se o to víc prodraží.
Ačkoli to vypadá bláznivě, peníze na pojistky i odškodnění jdou z našeho zdravotního pojištění - jiné peníze nemocnice a ordinace nemají. Ale má to tak být! Solidarita má právě tady domovské místo. Každý lékař je omylný a každý z nás se může ocitnout v situaci pana Volfa.
