Valounky sklovité horniny se vznáší asi 1 000 kilometrů severně od pobřeží Nového Zélandu. Podle BBC pokrývají přibližně 26 tisíc kilometrů čtverečních - to je přibližně velikost Belgie. Shluky vyvřelé hmoty donutily ke změně kurzu loď HMNZS Canterbury.
Jeden z důstojníků na palubě příliv pemzy popsal jako tu nejdivnější věc, kterou na moři kdy viděl. "Všude kam jsem dohlédl, ležela pemza a houpala se na vlnách," řekl podle BBC plukovník Tim Oscar. "Vrcholky kamenů čněly asi dvě stopy nad vodní hladinou a zářily jasně bílou barvou. Vypadalo to přesně jako okraj šelfového ledovce," dodal novozélandský důstojník.
Vědci na palubě lodi se domnívají, že valounky pochází z lávy podmořského vulkánu Monowai. Pemza je přes svoji relativní hustotu jediná hornina, která se udrží na hladině. Vděčí za to četným dutinkám, které vzniknou při rychlém tuhnutí magmatu prosyceného plynem.
Používá se v zahradnictví, opracovávání různých materiálů a dříve také při výrobě pergamenu. Je také neocenitelným pomocníkem všech lidí, kteří se potřebují zbavit ztvrdlé kůže na chodidlech. Zdá se, že novozélandští důchodci nyní mají postaráno o zásobu přírodních struhadel na své paty.
Podmořská sopka Monowai
