Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Peklo v řetězech, popsal český praporčík kurz přežití u cizinecké legie

  7:02aktualizováno  7:02
Čtrnáct dní máte na sobě promočené oblečení, co ani na chvíli neuschne. Jíte dužinu palmy a ve čtyřicetistupňovém horku plníte úkoly vyžadující až nadlidskou dřinu. A hlavně cítíte permanentní bolest z nevyléčených odřenin i vyčerpání. To vše pod přísným dohledem instruktora francouzské cizinecké legie, který vás donutí stát třeba na hlavě.

Překonávání překážek | foto: Vít Plhal

I nejlepší vojáci české armády nazývají dvoutýdenní kurz přežití, který jako první česká jednotka absolvovali v džungli Francouzské Guyany, jako "peklo v řetězech".

"Byli jsme výběr armády, všichni měli vynikající kondici, přesto nás dokázali zavařit. O to větší úspěch je, že kurz ze třiceti lidí zvládlo dvacet devět a ještě s velmi dobrým výsledkem. Říkali nám, že je to neobvyklé," uvádí praporčík Vít Plhal, osmadvacetiletý instruktor tělesné přípravy vojáků liberecké 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany.

Do kurzu pro třicet českých vojáků pořádaného jednotkou francouzské cizinecké legie v rovníkové džungli se dostal, protože zvládl přísné limity výběrového řízení. Ty prý přesto byly pořád ještě jen "procházka".

Do Francouzské Guyany jste jeli po přísném výběru. Čekali jste, že to bude tak těžké?
Já se asi dva měsíce tvrdě připravoval. Běhal jsem, plaval, posiloval. Nabral jsem asi pět kilo, protože jsem věděl, že to tam ztratím. Nakonec jsem shodil deset. Přesto jsme si asi neuměli podstatu té dřiny představit. Všechno, co jsem doposud absolvoval, byl oproti džungli jen odvar. Kromě toho, že tam prakticky pořád prší a oblečení na vás nikdy neuschne, vás pořád neuvěřitelně fyzicky zadírají a hodnotí. Jste totiž na výcviku přežití a úplně všechno je tam absolutně extrémní. Člověk to musí zažít, povídat se o tom dá těžko.

Jak dlouho a kde přesně kurz probíhal?
Kurz trval dvanáct dní a jedenáct nocí. Přiletěli jsme na mezinárodní letiště Cayenne, výcvik probíhal v oblasti Regina. Základna cizinecké legie je v Kourou. Výcvikové středisko C.E.F.E. (Centre d´ entrainement en foret equatoriale - středisko pro výcvik v rovníkovém pralese) je přímo v džungli. Měli jsme se vlastně naučit vše potřebné pro přežití v pralese. Po všech stránkách. Počínaje tím, co můžeme jíst a lovit, přes stavění přístřešků až po orientaci v prostoru.

mapa - Francouzská Guyana

Zajímá mě ta cizinecká legie. Pořád je tak trochu zahalená tajemstvím. Myslím, že tam dřív spousta lidí chodila kvůli kriminální minulosti a sloužit v ní bylo nelegální. Potkali jste také nějaké Čechy?
Dnes už je v podstatě podmínkou, že vás nesmí hledat Interpol. Jinak tam prakticky můžete přijít jen v trenýrkách a dáte se k nim. Je pravda, že občan České republiky nesmí sloužit v jiné armádě. Jedinou výjimku mohl udělit prezident, to se ale nestává. Češi tam ale slouží. Všichni se s námi přijeli pozdravit. Český seržant nás taky doprovázel, s dorozuměním proto nebyl problém. Přivítání bylo po příletu v češtině, protože plukovník legie byl Čech. Je v legii pětadvacet let. To byl hodně zvláštní zážitek.

Poznal jste teď jejich výcvik. Dá se to srovnat s českou armádou?
Říkali nám, že je z nás cítit demokracie. Armáda je tam trochu jiná. Cokoli řekne velitel výcviku, je zákon. Třeba fyzické tresty jsou součástí výcviku. Něco takového je u nás nepředstavitelné.

Fyzické tresty? Můžete to rozvést?
My jsme měli tu výhodu, že nás nijak dramaticky netrestali. Součástí výcviku je ale fyzická únava spojená se zocelováním. Jde to do extrému. Než třeba ostatní splní úkol, čekáte v pozici, která je maximálně nepříjemná. Část jednotky má například ruce za zády, je v předklonu a stojí na hlavě. Nebo spojí ruce před sebe a opírá se o klouby. Je to únavné a bolestivé. Nehledě k vedru a k celkové únavě. Prakticky vůbec klasicky nestojíte.

Vojáci byli téměř neustále ve vodě

Co to má za význam?
Překonáváte bolest a zoceluje vás to. Naučíte se taky reagovat mnohem rychleji. Líp si třeba srovnáte batoh. Protože když vám řeknou, že si z něj máte něco vyndat, tak přesně víte, kde to je. Všechny úkoly se snažíte dělat maximálně rychle. Když budete vy ten nejpomalejší, tak na vás budou ostatní čekat na hlavě. Snažíte se ušetřit bolest svým lidem.

Jak dlouho jste vlastně byli v džungli?
Čtrnáct dní. Bylo to tak, že prvních pět dní nás opravdu zadírali. Lezli jsme po obtížných a vyčerpávajících překážkových drahách. A učili nás pohybem. Jak překonávat vodní toky, jak střílet z lodě, jak se postarat o jídlo, pokácet strom nebo jejich topografii.

Jak vypadal den?
Ve čtyři se vstávalo, je tam totiž brzy světlo a brzy tma. V pět začínal výcvik, v jedenáct jsme měli padesát minut na jídlo a do pěti jsme plnili úkoly. Pak jsme měli čas na péči o sebe.

Co to obnášelo?
Znamená to, že vezmete batoh a celý ho vyperete. Je to jedna velká koule bahna, vy jste taky jedna koule bahna. Všechno je mokré. Vyperete si věci, umyjete se a jdete stavět přístřešek. To vám trvá třicet, čtyřicet minut. Postaráte se o jídlo. Upravíte si materiál. Vydezinfikujete se, namažete se betadinem.

Proč betadinem?
Jak jste čtrnáct dní mokrý, tak máte všude oděrky a zanícení. Pod maskáči je proto dobré nosit elastické kalhoty, aby pomohly zmírnit odřeniny. Ty jsou opravdu velké a neléčí se. Kolega měl od popruhu batohu na rameni rýhu osm centimetrů dlouhou a až centimetr hlubokou. Jak kdyby ho něco prořízlo.

Na fotografiích překonáváte obtížně vypadající překážkové dráhy. To byla součást výcviku?
Ano. Učili nás překonávat překážky a zároveň nás tím unavovali. Pohybujete se v bahně, jste tam v podstatě po hlavu. Jedna skupinová překážková dráha trvá až pět hodin. Celou dobu jsme byli ve vodě a v bahně. Jsou tam také různé lezecké překážky. Nejde ale jen o sílu a vytrvalost, ale především o logické uvažování. Bez toho se nedá překonat. Přes překážku se musí dostat celé družstvo. Máte jen omezené prostředky, celou dobu nesete batůžek s pětilitrovým kanystrem vody, aby byl těžší. Batoh ale nedrží pořádně na zádech, je starý čtyřicet let. Když doběhnete překážkovku, tak ani nemůžete sevřít dlaň. Jste úplně vyřízení a sedření.

Nesete tam taky raněného přivázaného ke kládě. To je obvyklé?
To je fantastická věc, aplikovatelná v našich podmínkách. Raněného člověka přivážou ke kůlu a on bezpečně drží. Můžete ho postavit kolmo a nespadne. Projdete s ním jakýmkoliv terénem. Třeba korytem řeky.

Vojáci se balí na cestu

Lišil se nějak samotný výcvik přežití od ostatních dní?
Samotné přežití trvalo čtyři dny. Vzali nám skoro všechno, zbylo nám jen minimum věcí. Seberou vám třeba tkaničky, tričko a nechají vám jen košili a kalhoty. Vzali nám i hodinky, abychom nepoznali, za jak dlouho bude tma. Nechali nás pak uprostřed džungle, absolutně jsme nevěděli, kde jsme. Měli jsme vybudovat tábor. V družstvu jsme měli jen pět mačet, jeden nůž, dvě čutory, sud na vodu, protože tu si naberete z řeky a upravujete ji pomocí tablet. Měli jsme taky zapalovač. Nechali nám naše zbraně, kdyby se něco dělo, a dali nám jednu brokovnici.

Proč brokovnici?
Oni s ní loví. Loví v noci tak, že si najdou místo, rozsvítí baterku a tam, kde září oči, střílí. Samopal na to není vhodný. Filmy, kde se střílí na padesát metrů, jsou nesmysly. V džungli nevidíte ani na deset. Zvíře tak netrefíte. Kdyby nechtěl, neuvidíte tam ani člověka. To od vás může stát třeba dva metry. Dělat přepady v džungli je proto velmi snadné a má to zdrcující efekt. Jen nevíte, kudy ten člověk půjde.

Vezli jste si i své vlastní vybavení?
Část zajistila česká armáda, část jsme si pořídili sami. Voda se tam třeba upravuje speciálními prostředky. Zdravotně jsou ale hodně nevhodné, zatěžují játra. Raději jsem si za několik set korun koupil prášky na úpravu vody, tělo je líp snáší. Týká se to třeba i repelentů. Fungují tam jen ty, které mají devadesát pět procent účinné látky. Běžné na české komáry jich mají od pěti do patnácti. Tamní komár by se nad tím ani nepozastavil.

Používali jste výstroj české armády? Divil bych se, kdyby měla nějaké tropické uniformy?
Ano, měli jsme kompletní materiál naší armády. Je pravda, že oproti nám má cizinecká legie ve výbavě věci, které my neznáme, protože nemáme zkušenosti s rovníkovou džunglí. Naše zbraně a uniformy ale obstály. Třeba náš starý samopal vzor padesát osm je nezničitelná a jednoduchá zbraň a perfektně se osvědčila. Nikdo z nás si taky nevezl mačety, ty nám tam dali. Doporučili nám tam dokoupit dezinfekční vodu.

Vojáci cvičili i přenos raněného

Tu jste neměli?
Dezinfekci jsme si tam vezli prakticky všichni, proti opruzeninám a podobně. Ale jejich jsou přece jen vychytanější. Ta jejich voda je prakticky pětašedesátipětiprocentní alkohol s léčivými přísadami, a tím se musíte každý večer umýt. Když si tím potřete ty rány, tak to neuvěřitelně pálí, ale zaručí to, že tam přežijete bez větší úhony. Všichni jsme tam sice měli problémy, ale nic vážného.

A co uniformy? Obstály v tom mokru?
Uniforma je z ripstopového materiálu a osvědčila se. Museli jsme ale odpárat všechny kapsy nebo třeba zdvojení na kolenou. Mezi tím se totiž usazuje nepořádek a z toho máte pak infekce. Záněty tam máte prakticky pořád. Ten materiál sice obecně dobře schne, ale v džungli neuschne nikdy. Je ale pravda, že zpátky nemělo smysl je znovu vézt. My jsme vlastně čtrnáct dní byli v mokru.

Je to vzdušnou vlhkostí?
Taky, ale hlavně tam pořád prší. U nás tomu říkáme přívalový déšť, ale tam je takový pořád. Už to ale nevnímáte, protože jste permanentně mokrý. Nemá cenu nosit nějaké pláštěnky. Jen večer spíte v relativním suchu, protože jste v přístřešku.

Jak jste se aklimatizovali? V tom horku se asi špatně dýchá, natož pokud musíte podávat fyzické výkony?
Na aklimatizaci jsme měli jen tři dny. Zapotřebí by ale prý byla potřeba aspoň tři týdny. V podstatě jsme byli aklimatizovaní, když jsme odjížděli. Chápu ale, že by to bylo pro armádu už příliš nákladné. Aklimatizovali jsme se vlastně pohybem. V pět hodin ráno jsme šli běhat, protože to je tam jen třicet stupňů. Přes den je tam čtyřicet a pětadevadesátiprocentní vlhkost.

Překonávání překážek

Jak to tam vypadá s hygienou? Mohli jste třeba prát uniformy?
Každý den se musíte umýt v řece, namydlit, opláchnout a vyprat věci. všechno je od bahna. Ale nesmí se prát mýdlem, protože by to pak člověka sežralo. Vymáchá se jen bahno, vyplaví třísky. Celou dobu jste v jednom oblečení, nic tam není dvakrát. Je to zbytečné.

Jak jste se v džungli orientovali?
Vlastně nijak, není tam podle čeho. Pořád proto u sebe musíte mít buzolu a píšťalku. Nevidíte tam na pět metrů. Když jdete na záchod, vezmete si azimut a jdete, počítáte kroky. Pak se otočíte o sto osmdesát stupňů a jdete zpátky. Kdybyste to neudělal, už se nevrátíte. Orientace je tam nulová. Nevidíte žádné kopce ani hory, všechno je zarostlé.

Podařilo se vám tam ztratit?
Naštěstí ne. Pro tyto případy znáte takzvaný záchranný azimut. Podle něj jdete, a i kdyby vám to trvalo týden, nakonec dojdete k řece, kde bude legie denně jezdit a bude vás hledat. V džungli by to nemělo smysl. U nás se dost spoléháme na navigační systém GPS, tam ale nefunguje. Jsou tam taky nějaká pravidla, jak se v džungli pohybovat. Třeba za sebou lámete větve. Problém je v tom, že cesta, kterou si vysekáte mačetou, za týden zaroste. Z vrtulníku vidět nejste.

Zbraně jste měli stále u sebe?
Ano a deset nábojů, pro případ, kdyby se něco dělo. Samozřejmě proti zvěři nebo pro případ, kdybyste se ztratil.

Tak se vojíci myjí

Jen deset nábojů? To mě překvapuje.
Proč? Když se netrefíte prvními dvěma, tak už vám další nepomůže. Čím méně nábojů máte, tím méně vás to unavuje. Největší šelma je tam jaguár. Má sto osmdesát kilo. On vás vidí a vy jeho ne. Ví o vás. Když potkáte místní prase, nevíte, co vám udělá.

Vyhnuly se vám tropické nemoci?
Mně naštěstí ano. Měli jsme řadu očkování. Jsou tam totiž zimnice, žloutenky, průjmová onemocnění. Průjem máte ale vlastně pořád, ani ho nevnímáte. Všechno tam je infekční. Od zvířat přes vodu až po rostliny. Středoevropan tam dostává hrozně na frak. Máte průjem i z toho, že si upravujete vodu. Spoustu nemocí asi přenáší hmyz.

Jak jste se proti němu bránili?
Hmyzu je obrovské množství. V noci je problém se zapnutím svítilny, protože by narážel do světla. Zapaluje se svíčka a hmyz se o oheň spálí. Bez repelentu by to bylo opravdu těžké. Ten jejich je hodně silný. Nesmí se ale dát na umělé vlákno, protože ho rozežere.

Vojáci se balí na cestu

Měli jste nějaké lékařské ošetření?
Byl tam náš zdravotník i jejich, v půli dne se vždy vystřídali. Vy ale sám rozhodnete, jestli budete pokračovat ve výcviku. Lékař vám nemůže nic zakázat. Nejdůležitější úkol jednotky byl, aby kurz všichni dokončili.

Mohl by pro vás v případě nějakého problému v džungli přistát vrtulník?
Mohl, musela by se ale udělat přistávací plocha. I to mají fantasticky vychytané. Za devět minut přivážou zraněného člověka ke kládě a do deseti minut jsou schopní udělat přistávací plochu. V družstvu mají padesát kilo trhaviny. Vyberou si stromy, které stojí v dostatečné vzdálenosti od sebe, jsou hodně propojené liánami a vyhodí je do vzduchu. Tím vykácí obrovský prostor a vytvoří přistávací plochu.

Součástí cvičení byl i nácvik uzlování

Kdo byli vaši instruktoři?
Přidělili nám Maďara, Poláka a Rusy. Instruktor tam má absolutní slovo. Sám si prošel peklem, aby se jím mohl stát. Oni ten kurz mají tři měsíce, podstoupí třeba mučení. Přesně vědí, co prožíváte, prožil to ještě stokrát horší. Všichni sice mají svoji minulost, ale jsou to velcí odborníci. Když vám instruktor něco řekne, nevyčetl to, ale léta se tím řídí.

Jak jste pili? S čistou vodou je asi problém?
Důležité jsou dvě čutory. Protože v jedné se upravuje voda a ve druhé je už upravená. Trvá to asi hodinu. Voda je sice potom špinavá, ale není už závadná. Při plnění úkolů nebylo moc na pití čas, pak jsme to museli dohnat. I tak jsem za den vypil sedm, osm litrů. Byl  den, kdy jsem vůbec nešel na záchod. Všechno jsem vypotil.

A co jídlo? Předpokládám, že jste s sebou netahali konzervy?
Když si nic neulovíte, nebo nic nechytíte do pastí, tak nejíte. Naše nejčastější potravina byla jedna palma, jmenuje se Karde lasai. To je asi třicetimetrový strom, který jsme porazili, a na jeho konci byla asi třicet centimetrů dlouhá dužnina. Ta se oloupe a výsledek vypadal jako chřest. To jsme jedli nejčastěji. Ukázali nám ale třeba také, jak připravit kajmana. Opice se zase v žádném případě nesmějí jíst. Jsou prolezlé nemocemi. Vůbec se nejedí vnitřnosti a všechno se musí upravit na ohni.

Překonávání překážek

Měli jste na konci kurzu nějaké přezkoušení?
Ano, trvalo celý den. Plnili jsme úkoly pod časovým stresem. Zkoušeli nás z toho, co jsme se naučili. Museli jsme třeba ovládat přibližně patnáct uzlů. Což by nebyl takový problém, ale ve francouzštině. Když to někdo neudělal, třicet lidí stálo na hlavě a načítaly se trestné minuty za každý uzel. Pak z toho vylezl nějaký čas, a tím ohodnotí jednotku.

Jak jste nakonec dopadli?
Dostali jsme tři jaguáry. Maximálně jich mohlo být pět. Ti tři jaguáři znamenají, že jsme jednotka, která je samostatně schopná operovat v džungli. Je to výborné ohodnocení na nestmelenou jednotku. Pět jaguárů prý dostala jen jedna jednotka v historii. Byli to nějací speciálové cizinecké legie. Takový výkon prý nečekali, říkali o nás, že jsme demokratická armáda. Češi tam ale mají skvělou pověst.

Můžete vůbec ty naučené věci uplatnit u nás?
Něco určitě ano. Třeba transport raněného mají perfektně vychytaný. Líbí se mi i systém výcviku. Instruktor neřeší žádné papíry, bezpečnostní opatření. Zranění je součást výcviku a počítají s tím. U nás by se výcvik zastavil. Výcvik tam je hlavně těžký tím prostředím, to se u nás nedá napodobit. Poznatky, které jsem si přivezl, jsem předal instruktorům přežití v naší armádě. Zajímavé taky je, že se tam brzy začíná, ale relativně brzy končí. Není tam myslitelný nějaký noční výcvik.

V čem byl pro vás osobně výcvik přínosem?
Poznal jsem svoje limity a doufám, že jsem je posunul dál. To by měl ostatně udělat každý výcvik. Pokud se nepřiblížíte svým hranicím nebo je nepřekročíte, tak neměl požadovanou intenzitu. Myslím, že mám dobrou kondici, ale přesto nás všechny zavařili. Byli jsme úplně hotoví. Někdo to nazval peklem v řetězech.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.