"O pacienta se staráme dva až tři týdny, než se dostane z nejhoršího. Jenže když nenásleduje dobrá rehabilitace, pokroky dále nepřicházejí," rozčiluje se Martin Smrčka, přednosta Neurochirurgické kliniky v Brně.
Mnohem propracovanější systém péče má například Německo či Holandsko. Včera se o tom mluvilo i na pražské mezinárodní konferenci Život po poranění mozku.
V Česku chybí personál i lůžka – LDN na podobnou péči vybavené nejsou – a také podpora rodin nemocných. "Již tři roky pečuji o manžela, který je velmi těžce postižený. Jsem úplně vyčerpaná," říká Marie Marešová, která se už tři roky stará o svého muže. Po pádu na hlavu jeho mozek přestal ze dne na den fungovat. Žena je bez energie, rodina bez peněz. "Je to neustálý boj jak s úřady, tak třeba s hledáním zařízení, kde by se o manžela alespoň na chvíli postarali," dodává žena.
Nebo jiný příběh – sotva třicetiletá žena je po mozkové mrtvici, ale pomoc lékařů přišla pozdě. V jejím věku nikoho nenapadlo, že ji postihla právě mrtvice. Šlo o pár hodin, toto prodlení však ženu uvrhlo zpět na úroveň kojence.
Podobně vážných případů přibývá nejméně několik set ročně. Maximální příspěvek, který může zcela nemohoucí člověk respektive jeho rodina dostat, činí jedenáct tisíc korun měsíčně. Získat ho znamená podstupovat vlekoucí se jednání s úřady, kdy je třeba dokazovat, že člověk se o sebe nemůže starat.
Ministerstvo slibuje zákon
Rodiny postižených se proto rozhodly spojit a bojovat za zlepšení situace společně. Jedním z takových spolků je Sdružení Cerebrum. "Tihle postižení mají často několik diagnóz dohromady, a i to je problém, protože se nevejdou do žádné škatulky," říká Marcela Janečková z této organizace.
Zmínila například Francii, kde v každém kraji povinně existuje jednotka pro lidi v podobném stavu. "Mají tam i denní stacionáře, kde mohou příbuzní pacienty nechat i po dobu, kdy jedou na dovolenou nebo jsou sami nemocní," dodala Janečková.
"Nabízíme pacientům pomoc se začleněním do aktivního života, docházením do normálních škol a práci bez jakékoliv diskriminace," uvedl na čtvrteční konferenci v Praze Gerard Geneau, viceprezident francouzské organizace, která podporuje postižené a jejich rodiny.
Podle Janečkové navíc chybí i dostatek takzvaných iktových jednotek, tedy zařízení, kde dokážou rychle pomoci lidem po mozkové mrtvici neboli iktu.
Zlepšení situace slibuje i ministerstvo zdravotnictví. "Změny se chystají. V nynějších léčebnách dlouhodobě nemocných se začnou rozdílně léčit pacienti, kteří potřebují intenzivní rehabilitaci a pozdější domácí péči, a pacienti, kteří musí zůstat v zařízení už navždy," líčí budoucnost náměstek ministra Pavel Hroboň.
Zmiňované úpravy jsou součástí zákona o zdravotních službách a zahrnují nejen nové vybavení, ale také vyšší platy pro personál léčeben. "Když vše půjde, jak má, zákon začne platit ve druhé polovině roku," sdělil náměstek Hroboň.
Úrazy hlavyPoškození mozku po úrazu bývá nejčastější u dětí a mladých lidí od 15 do 29 let. U dětí a mužů do 35 let je poškození mozku nejčastější příčinou smrti. Přibližně jedno procento pacientů zůstává tak těžce postiženo, že je odkázáno na 24hodinovou péči ošetřovatelů nebo rodiny. Úraz hlavy je nejčastější příčinou náhlých úmrtí. Mnoho z pacientů, kteří utrpí těžké poranění mozku, se nikdy neprobudí z kómatu. Zdroj: Sdružení Celebrum |
