Pchu I se narodil v roce 1906 jako syn tehdejšího čínského prince Caj-fenga a už ve svých třech letech nastoupil na čínský trůn. Doba však byla bouřlivá - revoluční hnutí bylo na postupu a Pchu I byl v roce 1912 po vypuknutí Sinchajské revoluce sesazen z trůnu. Čínští historici nyní po desítkách let bádání vypátrali, co stálo za pádem posledního čínského císaře.
Již dříve se vědělo, že se Pchu I stal obětí zrady ze strany své adoptivní matky Lung-jü, která za něj podepsala abdikační listiny. Dosud se však nevědělo, jaké pohnutky ji k tomu vedly.
Šedesátiletý historik Ťia Jing-chua nyní přišel před pár dny s překvapivým zjištěním. Adoptivní matce totiž nešlo o ochránění jejího nevlastního syna, ale o prostý osobní prospěch. Za dotlačení vládce Číny k abdikaci jí bylo nabídnuto přes devět set kilogramů stříbra. Zároveň dostala varování, že pokud nabídku nepřijme, bude ji sťata hlava, cituje Ťia server telegraph.co.uk.
Úplatky a výhrůžky stály císaře trůn
Podle historiků byly tehdejší čínské elity naprosto zkorumpované a Lung-jü byla podle všeho byla pouhou loutkou tehdejšího vysoce postaveného činovníka a pozdějšího ministerského předsedy Jüan Š'-kchaje. Právě on by měl být oním mozkem, který stál za koncem vlády mladého císaře.
Jüan prý podplatil nejen nevlastní matku císaře, ale také jejího nejbližšího eunucha Siao Te-čeng a prince I-kchuanga, který v tu dobu platil za jednoho z nejmocnějších mužů v zemi. Zkorumpovanost I-kchuanga dosvědčuje dobová zpráva deníku The Times, která uvádí, že princ v těchto letech obdržel na své bankovní účty v Hong Kongu a Šanghaji sumy v celkové hodnotě blížící se dnešní miliardě liber (dnes asi 30 miliard korun). Podobnou částku prý obdržel i Siao.
Jüan podle všeho nespoléhal jen na úplatky a vše si pojistil také sérií výhrůžek. Využil při tom svých dobrých vztahů s ruskou ambasádou. Její zástupci měli na jeho žádost zaslat sérii dopisů na císařský dvůr, ve kterých vyhrožovali, že západní mocnosti jinak dostanou císaře z trůnu silou.
Císař se stal na sklonku života zahradníkem
Po abdikaci byl Pchu později donucen odejít ze Zakázaného města. Se svou manželkou se přestěhoval do provincie Tchien-ťin. Jeho život na vysokých politických postech se však měl ještě jednou vrátit. Po japonské invazi do Mandžuska v roce 1932 se stal formálním vůdcem japonského loutkového státu Mandžukuo.
Na sklonku 2. světové války byl zajat Sověty a byl souzen jako válečný zločinec před Tokijským tribunálem. V roce 1950 ho Japonsko vydalo zpět do Číny, dalších devět let pak strávil v jednom z komunistických nápravných zařízení.
Po propuštění pracoval jako zahradník v Pekingské botanické zahradě, později pak jako archivář na univerzitě v Pekingu.
Poslední čínský císař zemřel v roce 1967 ve věku 61 let na rakovinu ledvin. Nejprve byl pochován na obyčejném hřbitově, jeho vdova však později vykoupila urnu s jeho ostatky a nechala mu postavit hrobku u areálu pohřebiště čínských císařů.