"Patrové a vysoké autobusy jsou nebezpečné a na silnice nepatří. Jsou těžší a méně stabilní než běžné typy autobusů. Mohou se převrátit i z banálních příčin, třeba kvůli bočnímu náporu větru nebo prudkým trhnutím volantem. Lehká konstrukce střechy náraz nevydrží a cestující jsou při převrácení umačkáni," říká Pavel Banzet, který u Nažidel ztratil dvě dospívající děti.
Ví, o čem mluví. Po tragédii se ponořil do dokumentů a technických norem, které se k patrovým autobusům vztahují, a našel pro svá tvrzení důkazy.
"Takzvané crash testy, které převrácením vozu zkoumají pevnost jeho konstrukce, se u patrových autobusů vůbec nedělají," potvrdil Banzetova zjištění ředitel silničního odboru Josef Pokorný z ministerstva dopravy. Dokonce se nesimuluje ani převrácení vozu na bok, které je povinné pro běžné, a díky níže posazenému těžišti i stabilnější autobusy.
"Záleží tak čistě na výrobci, jak pevnou konstrukci - především střešní části - bude jejich vozidlo mít," řekl iDNES.cz bývalý ministr dopravy Jaromír Schling. Dodal, že v Česku jezdí jen patrové autobusy dovezené z ciziny.
Silná lobby autovýrobců se tvrdě brání
Po havárii u Nažidel, při níž zemřelo 19 lidí sedících v horním patře autobusu, to byl právě on, kdo nahlas vyslovil pochyby o bezpečnosti těchto vozů.
"Zatímco karoserie běžných autobusů jsou konstruovány tak, aby vydržely jakýsi náraz i převrácení, u patrových autobusů ta šance není," konstatoval Schling.
Tristní situace, která nemá v Evropě 21. století místo? Faktem je, že pevností karoserie patrových autobusů se nezabývá ani legislativa EU. Lobby autovýrobců, kterým takový stav vyhovuje, je totiž velmi silná.
"Pevnější konstrukce by znamenala velkou komplikaci z hlediska techniky. Výroba by se natolik zdražila, že jízdenku by nikdo nezaplatil," tvrdí tajemník Svazu dovozců automobilů Pavel Tunkl.
Otázku bezpečnosti vysokých a patrových autobusů jako první otevřeli experti z maďarské pracovní skupiny EHK (Evropské hospodářské komory) OSN. Ti zpochybňují vypovídací hodnotu crash testů prováděných dokonce u jednopatrových autobusů s převrácením na bok.
Málo autobusů, o to vyšší poměr nehod
České ministerstvo dopravy to dobře ví. Před čtyřmi roky si právě o tom dopisovalo s pozůstalým Pavlem Banzetem. Chtěl vědět, co s tím úředníci udělají.
"Odpovídali nám v duchu, že autobusy jsou bezpečné a vše je prý v pořádku. Pochopili jsme, že se tím nikdo zabývat nechce," vzpomíná.
Teď je prý situace jiná. "Spolu s Maďary na to v OSN tlačíme, chceme prosadit, aby se povinnost dělat crash testy vztahovala i na patrové autobusy. Současný stav, kdy pevnost konstrukce neřeší žádná norma, je problém," sdělil Josef Pokorný. Happy end však na manžele Banzetovy nečeká.
Norma, kterou chtějí české úřady prosadit, se netýká převracení autobusu na střechu, ale jen na bok. "Se zavedením testů na střechu se při jednání české strany nepočítalo, těch nehod je strašně málo," vysvětlil Pokorný.
Pomocí statistik ostatně argumentují i odpůrci přísných norem. Nehod autobusů s převrácením na střechu se prý mnoho nestává. Není divu, patrové autobusy se nevyrábějí jako housky na krámě, jde spíš o individuální výrobu. Třeba v Česku je registrováno asi 13 500 velkých autobusů s váhou nad devět tun. Z nich je dvoupodlažních pouhých 24.
Přes polovinu z nich vlastní přepravce František Hejnal, který ročně sveze kolem 120 tisíc lidí. Podle něj jsou námitky vůči nízké stabilitě a bezpečnosti těchto vozů naprosto liché. "Stabilizátory zvládnou v pohodě i nebezpečné zatáčky. Navíc konstrukce autobusů je masivnější než u karosy," tvrdí přepravce.
Maďaři se na statistiku nehodovosti podívali z jiného úhlu. Zkoumali, kolik procent patrových vozů se při havárii převrátí ve srovnání s ostatními dálkovými autobusy. Podle nich se patrové a vysoké autobusy převracejí častěji.
Za argumenty je nechuť něco řešit, tvrdí pozůstalí
Manželé Banzetovi si iluze nedělají. "Po čtyřech a půl letech se v uváděné problematice nic nezměnilo. Informace ministerstva, že Česko je velmi aktivní (aniž bychom byli informováni, co pojem ´aktivní´ v tomto případě znamená) a spolupracuje s Maďary na změně, je už téměř pět let stará - a bez jakéhokoliv efektu," reagovali na nynější postoj ministerstva.
"Odvolávat se na statistiky nebo legislativu EU je cynický alibismus, který zakrývá nechuť se tím vůbec zabývat," myslí si Banzetovi.
Jedinou šancí je podle nich administrativní opatření českých úřadů, které sníží maximální povolenou výšku vozů na 3,2 až 3,4 metru. Podobně, jako kvůli horským serpentinám zakazuje Švýcarsko na svém území jízdu autobusů delších než 15 metrů.
Podle bývalého ministra Schlinga je ale sólo zákaz dvoupodlažních autobusů nereálný. "Nemůžete nikoho takovým způsobem diskriminovat. Pokud není provoz těchto vozů omezován v jiných státech EU, těžko ho můžete omezit na území Česka," soudí Schling.
